Třetí část seriálu jak se bezpečně chovat při koupání je určeno pro milovníky slané vody. Rizika koupání v moři si většina z nás dokáže představit, ale víte, jak se v nebezpečné situaci chovat, nebo jak jí předvídat?

Co dělat a jak se vyhnout v takových případech ohrožení života nám řekl RNDr. Petr Šíma, CSc., který je instruktorem a lektorem vodního záchranářství od r. 1967, kdy byla Vodní záchranná služba u nás založena.

  

Nemáme mít jako suchozemci k moři větší respekt?

 

Při pobytu u moře, ať už se jen rekreačně koupáme nebo provozujeme náročnější sporty, bychom si měli vždy uvědomit, že jako suchozemci nemůžeme znát všechna nebezpečí, která v moři číhají. Ani ti, co už u moře byli vícekrát, nemají zaručeno, že moře poznali tak jako lidé, kteří se u něho narodili. Bohužel v časopisech nalezneme nespočet rad jaké máme používat prostředky na slunění, že nesmíme jíst nemyté ovoce a ještě řadu dalších víceméně známých či nepotřebných návodů. Avšak upozornění čeho se máme při koupání vyvarovat, abychom se vyhnuli ohrožení života, téměř nenajdeme.

 

 

Moje ideální představa dovolené je písečná pláž u moře. Mimo větších vln na takovém idylickém místě skoro žádné nebezpečí netuším?

 

Víme vůbec, co je to vlastně pláž? Pláže mohou být pokryté různě velkým štěrkem nebo oblázky a mají různý sklon a velikost. Platí takové "plážové pravidlo:" čím menší jsou oblázky a čím jemnější je plážový písek, tím povlovnější je sklon pláže a roste její šířka i délka.

Pláž není jenom mořský břeh po kterém chodíme. Pokračuje ještě dál pod hladinu vody. Místu, kam dosahují příbojové vlny se říká čelo pláže. Pod ním skrytý pod vodou je písečný val. Je vždy na hranici, kde se setkávají vlny přicházející od moře s odtékající vodou z povrchu pláže. Za ním už klesá pláž pod hladinu strměji. Ještě dál do moře se od čela pláže nachází tak zvaný "bouřkový val", který stále mění tvar i místo podle větru a vln. Někdy je utvářen do takové výše pod hladinu, že se na něj lze postavit a odpočinout si, anebo nevznikne žádný. 

 

 

Jaký proud je u pobřeží nebezpečný?

 

 

S účinky velkých oceánských proudů se při koupání v moři nesetkáme. Pro naši bezpečnost bychom však měli něco vědět o pobřežním proudění.

 

Vítr a vlny přicházejí od moře k pobřeží v různých směrech, přičemž vytvářejí poměrně složité proudění. Voda je tlakem větru hromaděna u čela pláže a nemá kam unikat, než podél okraje břehu. Vzniká příbřežní proud, který protéká těsně podél pobřeží, nabírá na síle a posléze si proráží cestu zpátky do moře. Tomuto vracejícímu proudu se říká zpětný nebo trhlinový proud.

 

Trhlinové proudy vznikají podél pobřeží na mnoha místech. Podle členitosti pobřeží se pravidelně opakují po několika metrech, jindy mohou být mezi nimi vzdálenosti i na mnoho kilometrů. Je velmi důležité si pamatovat, že zpětné proudy směrem do moře slábnou a v blízkosti příbojové zóny se opět stáčí k pobřeží. Jejich rychlost nepřevyšuje obvykle 1 - 5 km/hod.

 

 

Co má neopatrný plavec dělat, když se dostane do zpětného, čili trhlinového proudu?

 

Trhlinové proudy bývají zaměňovány za spodní proudy u dna, které prý stahují neopatrné plavce hluboko pod moře. Je to jedna z nejrozšířenějších pověr. Trhlinový proud může sice znamenat vážné ohrožení, ale nikdy nestahuje plavce do hlubin.

V případě, že se dostanete do zpětného proudu, je třeba vědět, že sebeusilovnějším plaváním se zpět ke břehu nedostanete. Kdo by se rozhodl proti němu plavat, zbytečně se unaví, propadne snadno panice a může bez pomoci utonout.

Z trhlinového proudu se lze vymanit jediným způsobem, ale zato naprosto bezpečným. Jakmile pocítíte, že jste unášeni zpětným proudem, začněte plavat do strany, rovnoběžně s pobřežím, kolmo na směr proudu. Šířka zpětných proudů obvykle nepřesahuje 30 metrů, takže jste za chvíli v klidné vodě. Nemějte strach, ani kdyby se vám zdálo, že vás proud zanesl daleko. Naprostá většina zpětných proudů totiž nezasahuje dále než jeden kilometr od pobřeží. Nechte se ještě chvíli unášet, šetřete síly, a jakmile proudění ustane, můžete obloukem zamířit k pobřeží.

 

 

 Já mám největší obavu z velkých vln.

 

 

Ano, větší nebezpečí znamenají pro plavce vlny. Je jasné, že na plavání v těch několikametrových ani nepomyslíme, ale i neškodně vypadající vlny o výšce kolem jednoho metru mohou ohrozit méně zkušeného nebo slabšího plavce.

 

Nejsnazší je plavání ve vlnách s větrem v zádech, po jejich směru. Naplavete na návětrný svah vlny až k jejímu vrcholku a vlna vás sveze o hodný kus cesty jako při surfu. V opačném případě, budete-li plavat proti chodu vln a proti větru, je nutné pozorně sledovat blížící se vlny, a pokud nejsou příliš vysoké, snažit se je překonat mohutnými záběry. Je to opravdu vysilující a to ještě musíte počítat s tím, že vás vlna posune o kus zpět. Snazší je vlny podplavávat. Na úpatí svahu vlny se nadýchnete a mocnými záběry se do vlny zanoříte a podplavete ji. Nevýhodou tohoto způsobu je naučit se správně vystihnout rytmus vln jak za sebou přicházejí, umět se včas vynořit a být stále připraven k nádechu ještě před příchodem další vlny.

 

 

A co nepředvídatelné vlny u skal?

 

Vždycky se vyhýbejte místům, kde se vlny odrážejí od svislých překážek jako jsou přístavní hráze, mola anebo svislé skalní stěny. Odrazem vln vzniká vysoké a nepravidelné vlnění. Nepravidelné nárazy ze všech stran a zmítavé proudy rychle vyčerpávají každého, i sebelépe trénovaného plavce.

 

Měli bychom se vyhýbat plavání těsně kolem skalních srázů je-li moře rozvlněné.  Nečekaná vlna nás může narazit na ostré skalní výčnělky a způsobit těžká zranění. Neměli bychom se koupat ani u členitých skalních pobřeží a mezi útesy. Bývají tam silné mořské proudy, které podle přílivu a odlivu změní několikrát za den směr i rychlost. V úzkých průlivech mezi skalami proti nim nezmůže nic žádné plavecké umění ani sebelepší potápěčská výbava.

 

 

Jak vysoké vlny mohou na moři vzniknout ?

 

Nejvyšší výšky dosahují vlny za bouří. V roce 1933 byla zaznamenána vlna vysoká 37 metrů. Změřila ji americká válečná loď Ramapo uprostřed Tichého oceánu dodnes nebyla překonána. Velikost vln závisí také na rozloze moře, protože vítr dosahuje největší síly jenom na nekonečných plochách oceánů. Na vnitřních mořích, která jsou s několika stran obklopena pevninou se nemůže tolik rozběhnout, a proto jsou i vlny na nich mnohem nižší. V Baltském moři mohou dosáhnout pěti metrů, v Černém moři sedm a ve Středozemním deset metrů.

 

Energie ukrytá v příbojových vlnách při nárazu na pobřežní útesy je nesmírná. Narazí-li příbojové vlny pod vodou na nějakou překážku vznikne hlubinná vlna, která se řítí s ohlušujícím hřměním k pobřeží. Jazyky vln se vymršťují rychlostí až 250 km/hod. Snadno tak dosáhnou výšky několika desítek metrů, jak se stalo u anglických břehů, kde strhly zvon zavěšený na majáku ve výši třiceti metrů. Vlny vysoké okolo čtyř metrů vyvíjejí na m2 svislé stěny tlak téměř 8 000 kg. Proto se umělé vlnolamy, mola a hráze stavějí tak pevně, aby byly schopny odolat náporu 10 až 25 tun na m2. Přesto byl ve Skotsku utržen příbojem kus vlnolamu o váze 1 350 tun a ještě vhozen do přístavu!

 

 

 

Výška vlny nám údajně dává informace o tom, kde se nachází dno moře?

 

Podle vln se dá určit, v jaké hloubce se nachází dno. Vlny "cítí dno," tedy začínají se zvyšovat, když se hloubka rovná polovině délky vlny. Jestliže odhadnete, že vzdálenost mezi hřbety po sobě následujících vln je např. deset metrů, pak se dno v těchto místech nachází přibližně v pětimetrové hloubce.  Ještě snazší je určit hloubku podle výšky vlny v době, kdy se vlny lámou, tj. když její vrchol začíná přepadat dopředu. Stačí, když si zapamatujeme číslo 1,3, kterým znásobíme odhadnutou výšku lámající se vlny. Lámou-li se jednometrové vlny, lze se ještě postavit na dno, které je v hloubce 130 cm.  Méně zdatným plavcům to napoví, kam až se mohou v rozvlněném moři bezpečně pustit.

 

 

 

Čím je nebezpečné příbojové pásmo? Surfaři se na něm vozí jako my na sněhu.

 

Příbojové pásmo vzniká tak, že vlny dospějí do mělčích vod k pobřeží, kde narážejí na dno. To má za následek, že se vlny zvyšují, zkracuje se jejich délka i rychlost a vlna začíná ztrácet stabilitu. Její hřeben začíná přepadat dopředu a rozbíjí se.

 

U pláží, u kterých klesá dno jen pozvolna do moře, může být příbojová zóna vzdálená od břehu jeden i více kilometrů. Někdy se vytváří více příbojových zón za sebou. Těsně za příbojovou zónou směrem k pevnině se prostírá pásmo zdánlivě klidné vody. Ale pozor! Jak se vrcholky vln lámou, strhávají sebou velké množství vzduchu ve formě pěny a bublinek. Proto dostala název "bílá voda." Navíc se sem valí spousty vod z rozbitých vln; běží jako stěna po hladině, následovaná souvislou vrstvou vody. To je tzv. přenášecí vlna. Pohybuje se ke břehu rychlostí 20 - 30 kilometrů za hodinu a pokusíte-li se proti ní plavat, vždycky vás smete o kus zpět. Kousek od břehu vytváří tato vlna malý druhý příboj. Právě jí využívají surfaři k "jízdě na příboji."

 

Nikdy byste neměli plavat v příbojové zóně, v dosahu velkých přenášecích vln nebo v pásmu "bílé vody." Ve zpěněné, vzduchem prosycené vodě ztrácí lidské tělo vztlak a propadá se pod hladinu a plavecké záběry ztrácejí účinnost. Plavec je smýkán vířivými proudy, přestává se orientovat v prostoru, nepozná, kde je dole a nahoře. Úder o dno nebo náraz valící se vody v přenášecí vlně jej může ochromit. Velmi častým zraněním bývají poškození páteře. Někdy k němu může dojít i po neočekávaném nárazu větší vlny do zad. Stojíte-li ve vlnách, vždycky se k nim natočte bokem. Rána lámajícím se hřebenem vlny do břicha je také velmi nepříjemná.

 

 

 

Je pro plavce nebezpečný příliv a odliv? Není to jen neškodné zvedání a klesání hladiny moře?

 

Souhrnně se přílivu a odlivu říká dmutí moře. Je to pravidelné stoupání a klesání mořské hladiny způsobené přitažlivostí Slunce a Měsíce.

 

Přílivová vlna zahrnuje na rozdíl od povrchových vln celý sloupec vody ode dna po hladinu a šíří se rychlostí stovek kilometrů za hodinu. Největší je na oceánech, například v Atlantiku je to až 500km/hod. Rychlost šíření se třením o pobřeží a mořské dno a v mělkých vnitřních mořích podstatně zpomaluje. V Lamanšském průlivu je to už jen 100 km/hod. Udává se, že nejvyšší příliv je ve Fundy Bay v Severní Americe. Průměrný příliv tam dosahuje l4 metrů a skočný 2l metrů.

 

Nebezpečné jsou přílivové proudy, které se vyskytují v průlivech mezi ostrovy, kde jsou nejpatrnější. Nikdy nedosahují rychlosti s jakou se šíří přílivová vlna. Na otevřeném moři nepřesahuje jejich rychlost více jak kilometr za hodinu, ale v úžinách nebo ve fjordech může stoupnout až na 10 - 20 km/hod. U norského městečka Bodö v Saltenfjordu se odlivový proud žene rychlostí téměř 30 km za hodinu za takového burácení, až se chvějí okolní domky na břehu. Proudění vyvolané dmutím moře ztěžuje hlavně plavbu námořníkům a rybářům. Mění směr podle přílivu a odlivu a může se stát velmi nebezpečným také pro plavce. Někdy se vytvářejí takové vlny a víry, že mohou převrátit i menší loď.

 

 

 

V moři je také poměrně živo. Jaké zásady bychom měli dodržovat při potápění mezi mořské živočichy?

 

Při koupání u přeplněných pláží se asi těžko setkáte s mořskými živočichy. Ale dál od břehu může být život pod hladinou velice pestrý. Žádný z mořských živočichů, s výjimkou některých druhů žraloků, na člověka nikdy neútočí. Přesto se nedotýkejte ryb, medúz a jiných živočichů, které neznáte.

 

Některé ryby jako ostnatci (Trachinus), ropušnice (Scorpaena) a perutýni jsou opravdu nebezpečné. Jejich jed v ostnech ploutví může ochromit i dospělého člověka a způsobit těžký šok. Zranění bývá velmi bolestivé, dostavuje se nevolnost a ve vážnějších případech poruchy srdeční činnosti. Pomoc je stejná jako při uštknutí jedovatým hadem: zaškrcením končetiny nad ránou, aby jed nepronikl k důležitým orgánům. Vždycky je nutné zavolat lékaře! Tyto ryby mívají dokonalá ochranná zbarvení, často odpočívají zahrabány nehluboko v písku na dně, takže jsou skoro neviditelné. Smrtelné nebezpečí hrozí také od rejnoků (Raja), kteří jsou vybaveni dlouhým tvrdým jedovým ostnem, který může probodnout tělo člověka. V roce 2006 tak zemřel slavný australský lovec krokodýlů Steve Irwin.

 

Lehčí následky mívá popíchání o ostny různých druhů ježovek, ale stejně je velmi bolestivé. Záleží na hloubce, kam až ostny proniknou. Takováto zranění bývají velmi často provázena infekcemi a včasné ošetření zabrání pozdějším komplikacím. Ježovky bývají dosti nápadné, takže se dobře dívejte kam šlapete a tam, kde je jich více, bez vhodné obuvi do vody nechoďte.

 

Nesahejte také na žahavé medúzy, které se vznášejí volně při hladině nebo těsně pod ní. Ty nebezpečně jedovaté bývají varovně zabarveny, takže se jim můžete včas vyhnout. Žahnutí bývá velmi bolestivé a neočekávané. Můžete se tak leknout, že na chvíli ztratíte rozvahu, nezkušení plavci propadnou panice a mohou se začít topit.

 

Nejhorší a životu nebezpečná jsou žahnutí měchýřovky portugalské (Physalia physalis) a čtyřhranek. Chapadla měchýřovky dosahují až 30 m, takže medúzu  plující na hladině nemusíte za vlnami ani zpozorovat. Zasažení jedem měchýřovky může vyvolat mdloby a bolesti hlavy, poruchy dýchání a srdeční arytmie až zástavu srdce. Jed čtyřhranky středomořské (Carybdea marsupialis) vyvolává křeče a na kůži způsobuje puchýře. Čtyřhranka smrtelná (Chironex fleckeri) někdy nazývaná "mořská vosa" patří k nejjedovatějším živočichům. Její velmi bolestivé žahnutí je následováno víceméně stejnými příznaky jako u měchýřovek. Smrt může nastat během několika málo minut.

 

 

 

Asi nejvíc obav stejně vzbuzují žraloci, jak to s nimi je?

 

Z 354 dnes žijících druhů žraloků průkazně napadlo člověka 35 druhů, z nichž ale jen 12 je opravdu nebezpečných. Tito nebezpeční žraloci se však vyskytují jen v tropických a subtropických mořích. Není známo napadení člověka ve vodách, které jsou chladnější než 18oC. K nejsevernějšímu zaznamenanému útoku žraloka na plavce došlo u Puly na pobřeží jadranské Istrie. Pokud budete trávit dovolenou u jižních moří, měli byste s tímto ohrožením počítat. Vždycky se řiďte radami domorodců a bez výhrady poslechněte příkazů stráží vodní záchranné služby! K útoku může dojít i ve vodě půl metru hluboké!

 

Jenom ve 46 případech ze sta došlo k útoku ve větší hloubce než dva metry. 23% lidí bylo napadeno v hloubce od jednoho do dvou metrů a 24 % na mělčinách od půl metru do metru hloubky. Zbývajících 7 % pokousali žraloci v půlmetrové hloubce! Statistiky udávají, že na celém světě je ročně napadeno v průměru méně než padesát osob. Tyto počty se stále snižují, díky zlepšující se organizaci a technické vybavenosti hladinové vodní záchranné služby.

 

 

Čtvero nejdůležitějších zásad při koupání v moři:

 

1. Nepokoušejte se zbytečně plavat proti zpětnému proudu!

 

2. Nikdy se neodvažujte plavat ve vlnách, nejste-li naprosto přesvědčeni a jisti, že je zvládnete!

 

3.  Neplavte nikdy v pásmu vody zpěněné příbojem!

 

4. Dívejte se kam šlapete a nedotýkejte se zbytečně žádného mořského živočicha, kterého neznáte!