Počty ztracených životů v důsledku tonutí a utonutí statisticky stále zaujímají po dopravních nehodách druhé místo. Před nastupující sezónou dovolených a před prázdninami chceme proto upozornit na nebezpečí, která na nás číhají při koupání a vodních sportech a která přímo ohrožují naše životy.

První část seriálu o bezpečném chování u vody věnujeme vodám stojatým, v následných dílech se dozvíte o nebezpečí pobytu u vod tekoucích a jak se vyhnout rizikům koupání v moři. Před zimou si probereme bezpečné chování na zamrzlých hladinách.

Na otázky odpovídá RNDr. Petr Šíma, CSc., který je instruktorem a lektorem vodního záchranářství od r. 1967, kdy byla Vodní záchranná služba u nás založena.

Co pokládáte za nejdůležitější, aby se počet obětí utonutím snížil?

Za prvé: uvědomit si nebezpečí, která jsou ve vodě skryta. Za druhé: znát svůj zdravotní stav a fyzickou připravenost, nepřecenit vlastní schopností a síly. Za třetí: zbytečně neriskovat.

Které jsou nejčastější příčiny tonutí?

Jsou rozdílné podle charakteru vod, které obecně dělíme na stojaté, tekoucí a moře. Proto se budeme podrobněji věnovat každé zvlášť.

Co obávané křeče?

Každý se může naučit jak křeče odstranit. Provedení protikřečových manévrů je jednoduché, dokonce i ve vodě.

První zásadou je uvědomit si, že křeč sama o sobě nijak život neohrožuje a že je třeba zachovat klid a rozvahu. Nebezpečí spočívá ve vlastním psychickém stavu, který se dostaví, jakmile plavec zjistí, že nebude schopen s touto bolestí a znehybněním doplavat ke břehu.  Následkem je propadnutí strachu z utonutí, zmatené a nekoordinované jednání a ztráta sebeovládání, které již život ohrožují bezprostředně.  

Druhou zásadou je začít s odstraněním křeče co nejdříve, jen tak je větší naděje, že křeč zcela odezní a s ní zmizí i bolest. Křeč se odstraňuje střídavým napínáním a uvolňováním postižené svalové skupiny tak dlouho, až bolest ustane. Pokud je to možné, je nejlepší ihned po varovných příznacích přestat plavat a vyjít z vody. K úplnému odeznění bolesti pomáhá prohřátí teplou vodou, masáž postiženého místa a celkový odpočinek.  Postižený sval, i když bolest vymizí, by neměl být opětně namáhán. Postupy jak křeče odstranit vysvětlím v některém z dalších pokračování.

Začíná léto a tak v teplých dnech vyrážíme k vodě. V Čechách máme ke koupání a provozování různých vodních sportů poměrně velký výběr rybníků, jezer a přehrad, zkrátka stojatých ploch. Možná nás právě název „stojaté" ukolébává a nevnímáme nebezpečí, které i u takového ospalého rybníka může nastat.

Co všechno pojem stojaté vody zahrnuje?

Jedná se o přirozené a umělé přírodní nádrže. Přirozených vodních nádrží, tedy jezer a slepých říčních ramen je u nás, na rozdíl od jiných zemí, poskrovnu. Několik malých jezer se zachovalo z dob zalednění ve vyšších nadmořských výškách, ale protože se nacházejí v chráněných oblastech a navíc mají dost studenou vodu, koupat se v nich nedá. Slepých ramen řek u nás také moc není, jsou většinou zarostlá. Máme ale mnoho umělých vodních nádrží, zejména rybníků, kterých je na 21 000 s úhrnnou vodní plochou 49 000 ha, a také přehrad, nebo-li údolních nádrží. K stojatým vodám můžeme ještě počítat zatopené jámy po těžbě písku nebo štěrku a také zatopené lomy, z nichž řada je pro rekreační koupání nevhodná.

V nádržích voda neplyne?

Ve skutečnosti proudí, protože mnoho rybníků a také menších nepříliš hlubokých údolních nádrží bylo postaveno na potocích či malých říčkách, které je zásobují vodou. Přitékající voda sleduje při dně nádrže původní směr toku a je odváděna přes stavidla nebo výpusti do původního přirozeného koryta. U velkých údolních nádrží probíhá toto proudění příliš hluboko, takže na hladině není patrné.

Jaká největší nebezpečí na nás číhají ve stojatých vodách?

Jsou čtyři hlavní nebezpečí ve stojatých vodách, dvě spočívají ve vodě samotné a dvě jsou skryta pod hladinou. Jedná se o vlny, rozdíly v teplotě vody, skryté předměty pod hladinou a vodní rostliny.

 Jak mohou být na stojatých vodních plochách nebezpečné vlny?

Na hladině stojaté vody vlny vznikají vlivem větru (eolické vlnění). Tyto tzv. nucené vlny jsou vyšší, čím je vítr silnější, ale výška vln na našich byť nejrozsáhlejších hladinách velkých přehrad nemůže nikdy dosáhnout vlny na mořích. Přesto na některých větších přehradách může nucené vlnění znepříjemnit plavání i zkušenému plavci, a může dokonce znemožnit řízení a plavbu malých plavidel, loděk nebo šlapacích kol. Přijde-li náhle silná bouřka s nárazovým větrem, mohou se zdvihnout vlny vyšší než dva metry, jak se stalo v srpnu 1992 na Zemplínské Šíravě. Tehdy utonulo několik lidí, jimž se nepodařilo včas vrátit z projížďky po přehradním jezeře.

To je ale výjimečný, i když tragický příklad. Na jaká běžná rizika si máme dávat pozor?

Vlny na stojatých hladinách bývají poměrně nízké a krátké, zato jdou rychleji za sebou. Plavání v takových vlnách je velmi namáhavé a vysilující. Pokud je to možné, je nejvýhodnější plavat po směru chodu vln s větrem v zádech. V opačném případě, při plavání proti vlnám, je nutné pokaždé pozorně sledovat blížící se větší vlnu a snažit se ji překonat mohutnějšími záběry. Plavec také musí stále sledovat rytmus vln jak jdou za sebou a přizpůsobit mu dýchání tak, aby nedošlo k průniku vody do dýchacích cest. Jinak hrozí, že vlna přijde nečekaně, nadýchnete se vody a neovladatelně se rozkašlete, nebo dojde k laryngospasmu (křečovitému stažení hrtanových svalů). Tato záchvatovitá křeč je provázena dramatickým bojem o dech. Stane-li se to méně zdatnému plavci, zapomene se soustředit a přestane na moment plavat, takže jej okamžitě zalijí další vlny, a začne zmatkovat. Podlehnout panice už znamená přímé ohrožení života.

Jak se má v takové dramatické situaci člověk zachovat, zvlášť když je ve vodě sám?

Pokud se může plavec o něco opřít nebo zachytit, odeznívá laryngospasmus rychle. Dech se normalizuje a záchvat končí po krátké době tak náhle, jak začal. Někdy se podaří křeč hlasivek přerušit krátkými energickými údery na hrudník nebo několikerým polknutím vody. V podstatě je to jediná možnost, jak si ohrožený plavec může ve vodě pomoci sám. Neodezní-li záchvat a nedojde-li k návratu plnohodnotného dýchání, hrozí ztráta vědomí a je nutná bezprostřední lékařská pomoc. Jinak přichází smrt, nikoliv z udušení, ale po reflektorické zástavě srdce. To je třeba mít stále na paměti a takovou situaci nikdy nepřipustit.

Čím nás může ohrožovat teplotní rozdíl vody? Jak vůbec vzniká?

Za slunečného, klidného a teplého počasí se horní vrstva vody intenzívně prohřívá.  Mezi teplou vrchní a chladnější spodní vodou se vytváří mezivrstva, která zabraňuje jakémukoliv vertikálnímu míšení těchto teplotně rozdílných vod. V této mezivrstvě, která nemusí být nijak zvlášť mocná, dochází k rychlému poklesu (skoku) teploty. Je proto označována jako skočná vrstva (termoklina). Ve velkých nádržích se hlouběji (a také v daleko větším měřítku v mořích) vytvářejí ještě podružné skočné vrstvy oddělující masy vod o různých teplotách. Tuto teplotní stratifikaci zjistili echoloty už dávno hydrologové a oceánografové, rybáři podle ní řídí strategii rybolovu a v dobách námořní války ji využívali velitelé ponorek. Usadili ponorku na chladnější, hustší vrstvu vody, a než se teplota plavidla vyrovnala s prostředím, ušetřili elektrickou energii pro další manévry.

S nástupem chladného a nestálého počasí se teplotní stratifikace rozpadá. Vrstvy při hladině se ochlazují. Těžší chladná voda klesá do hloubky a na její místo vystupuje lehčí teplejší voda z hlubších vrstev. Tato cirkulace se zastaví teprve tehdy, až teplota vody v nádrži dosáhne 4 °C, kdy má voda nejvyšší specifickou hmotnost.

Kde je tedy nebezpečí pro plavce?

Skočná vrstva oddělující teplou povrchovou vrstvu vody od studené vodní masy vespod se může nacházet už v poměrně malé hloubce pod hladinou. Často se o tom můžeme přesvědčit při plavání, kdy se tělo nachází v příjemně prohřáté vodě, zatímco nohy se zanořují do něčeho studeného. Nebezpečí číhá zejména při skocích do vody. Prudké ochlazení těla při zanoření do studené spodní vrstvy může způsobit svalovou křeč nebo úlek. Tento šokový stav může ohrozit život kohokoliv, zejména pak fyzicky slabší jedince. U lidí s nemocným srdcem nebo nějakou chorobou krevního oběhu může chladový šok způsobit zástavu srdce a smrt. Proto neskákejte ani nevstupujte do vody naráz, jste-li uhřátí po hře, nebo rozpálení po dlouhém a intenzívním opalování. Vždycky byste se měli napřed ochladit vodou, přinejmenším si omýt obličej a horní polovinu těla. Riziko utonutí se mnohonásobně zvětšuje při neuvážlivém pití alkoholických nápojů.

Předpokládám, že skryté předměty pod hladinou jsou nejvíc nebezpečné při skákání do vody?

Do neznámé vody neskáčeme, a už vůbec ne po hlavě. Nejprve musíme zjistit, jak hluboko je dno, a neskrývá-li se pod hladinou nějaký nebezpečný předmět, ostrý kámen, starý kůl nebo pařez nebo cokoliv jiného. Chceme-li se koupat na neznámém místě, musíme si jej pozorně prohlédnout a několikrát jím v různých směrech opatrně proplavat. Chceme-li si ještě navíc zaskákat, musíme vyzkoušet, zda je tam dostatečná hloubka a také se podívat pod hladinu. Hodí se i obyčejné plavecké brýle.

Ted vás může napadnout, jak to udělat, když se někdo topí a není v blízkosti žádná věc, která by se mohla využít jako záchranná pomůcka, a ani nezbývá čas zdržovat se prohlídkou vody. V takovém případě neskákejte do neznámé vody bez rozmyslu a už vůbec ne po hlavě, mohlo by se stát, že už nikomu nepomůžete, ale pomoc budete potřebovat sami. Použijte tzv. „skok do neznámé vody." Tento způsob skoku umožňuje minimální zanoření těla, takže hlava zůstává stále nad hladinou a vy neztratíte tonoucího z očí, a zároveň snižuje riziko možného úrazu. Nejvíce se používá „kročný skok do neznámé vody".

Můžete prosím kročný skok vysvětlit?

Kročný skok do neznámé vody lze provést odrazem z místa i rozběhem. Provedeme nakročení, z něhož se odrážíme. Nohy zůstávají při dopadu na hladinu pokrčeny v kolenou a ve výkročné poloze, tj. jedna noha vpředu, druhá vzadu. Po dopadu na hladinu a zanoření nohou jimi provedeme plavecký záběr. Současně pažemi, které necháme v upažení a ohnuté v loktech, zbrzdíme pád tím, že provedeme záběr od ramen směrem dolů. Tento způsob skoku se dá snadno naučit, a poznáte, že jej umíte správně, když vám po dopadu na vodu zůstane hlava nad hladinou.

Posledním zmiňovaným nebezpečím pro plavce jsou vodní rostliny.

S vodními rostlinami se často setkáme ve slepých ramenech řek a v mělčích částech rybníků, jezer i přehradních nádrží. Někdy mohou být rostlinná pole velmi rozsáhlá a pro plavce nepřekonatelná, dokonce tam uvíznete i s loďkou.

Naplavete-li do vodních rostlin, je nejdůležitější zachovat rozvahu. Pro mnohé je dotek rostlin na nahém těle velice nepříjemný, dokonce do takové míry, že i dobrý plavec může začít zmatkovat. Uvědomte si však, že žádné rostliny nemohou samy od sebe ohrozit váš život. Šlahouny rostlin nekoušou ani samy nestahují pod hladinu. To můžete jen vy sami, svou nezkušeností nebo podlehnete-li strachu a panice.  První, co musíte udělat je přinutit se ke klidným a rozvážným pohybům, protože vám ještě nic nebezpečného nehrozí. Začnete-li se ovšem zmítat a tlouct pažemi kolem sebe, budete se do rostlin zaplétat tím více. Jediné řešení této situace je zaujmout co nejvodorovnější, splývavou polohu naznak, a to co nejvýše u hladiny a hlavou směrem k volné vodě. Paže uvolníte krouživými pohyby těsně u boků těla a pomalými kraulovými kopy setřásáte rostliny z nohou. Není jiný způsob, jak se z takového zajetí dostat. Ani to nezkoušejte! V poloze na prsou se z rostlinného pole nikdy nevymaníte, naopak, namotáte na sebe ještě víc rostlin.

 Čtyři nejdůležitější zásady chování u vody:

1. Zvažte své možnosti! Plavte vždy jen tak daleko, abyste měli dost sil se vrátit! Nezapomeňte, že návrat je vždy obtížnější, protože jste vyčerpali část svých sil! Neplavte bezdůvodně ve vlnách, nevystavujte se nebezpečí laryngospasmu!

2. Zabraňte chladovému šoku! Nevstupujte ani neskákejte do vody uhřátí po běhu, hře a po opalování! Stejně tak nevstupujte do vody po požití alkoholu a s přeplněným žaludkem! Před vstupem do vody se nezapomeňte vždy osmělit!

3. Neskákejte do neznámé vody!  Prověřte pod hladinou bezpečnost místa, kde se chcete koupat a odstraňte nebezpečné předměty z vody! 

4. Neplavte do blízkosti zarostlých míst a rostlinných polí. Ocitnete-li se tam za jakýchkoliv okolností, zachovejte klid. Nepodlehněte strachu a panice, zaujměte splývavou polohu na zádech a rozvážně vyplavte hlavou směrem k volné vodě!