První porod byl před téměř osmi lety a vzhledem k dřívějším zdravotním komplikacím mi ortoped a neuroložka nařídili sekci.

  Plánovaný den D ale nevyšel, malý se rozhodl narodit dříve, takže po rychlém převozu do nemocnice následovala blesková příprava.

 Bylo něco po šesté ráno, když mi během kontrakcí po dvou minutách dali výplach se slovy držte  - ale  to v této fázi opravdu nelze! Praly jsme se o jedno WC dvě a nutno dodat, že to bylo napínavé! Přitom jsem se vyprázdnila z podoby už doma.

 Během běhání mne velice neurvale vyšetřovala střídavě asistentka a lékařka, kterým měla o sedmé končit služba. Podle toho se chovaly.

 Paní doktorka byla velice nevlídná pravděpodobně díky  obavám, že ještě před koncem služby bude muset na sál, pokud rychle nedorazí smluvený lékař. Po sprše mne odstavily do místnosti, kde bylo umyvadlo a pračka se slovy tady si choďte, než pro Vás přijdeme. To bylo tedy něco, měla jsem silné bolesti, křeče v nohách a byly momenty, kdy bych si i sedla, ale nebylo kde, tak jsem se střídavě chytala té pračky a umyvadla a modlila se.

  Ostatní přeskočím až do momentu, kdy jsem se začala probírat. Probrala mne prudká bolest čerstvě rozřízlého břicha, začala jsem sebou vrtět a pokusila se mluvit - jak mi později spolubydlící řekly, vypadalo to celkem děsivě.  Letěly pro sestru a ta najednou zahučela pryč s výkřikem:  " Analgetika!"

   Další probrání:  manžel u postele, který musel všechny přemluvit, aby ho ke mně pustili.

Přesně si pamatuji  jeho dotaz, jestli mi může chlapečka ukázat a velice neurvalou odpověď „Stejně by to nevnímala!" Malého jsem tedy viděla ve tři odpoledne, kdy už jsem byla opravdu hodně mrzutá. Nutno podotknout, že jsem nebyla ani na JIP a dětský pokoj byl naproti mému! Přisání mi prvně velkoryse sestry povolily v osm hodin večer, více než dvanáct hodin po porodu!

   Kojení by bylo v pohodě, ale odstříkávání mi nikdo nebyl ochoten ukázat, tak jsem s brekem pod sprchou, nyní už na nadstandardu, doslova vymačkávala po kojení co se dalo a byla z toho celá zmožená. Doma jsem se to naučila během dvou minut podle návodu v Betynce!

    Od pátečního porodu do neděle jsem nesměla sníst vůbec nic! Byla jsem totálně zesláblá.

(Po dalším porodu v Podolí jsem směla lehce dietní polévku a piškoty už druhý den!)

   Od třetí noci jsem měla malého u sebe, celé noci křičel, byla jsem opravdu zralá na sesypání, naštěstí se mnou manžel jednu noc přespal  a pomohl mi s malým, abych mohla  trochu vyspat. V dotyčné nemocnici bohužel platilo, chceš-li nadstandard, vychutnej si to do dna.      

    Domů jsem mohla jít po sedmi dnech, ale jelikož jsem odpoledne nebyla během vizity na pokoji , ale na WC nemohl mne  lékař propustit (tak mi to vysvětlila sestřička) a čekala jsem tak do rána dalšího, aby řekli že tedy zítra... Následujícího 6 a ½ roku mě bolelo břicho, jizva otékala... Po vyšetření na chirurgii jsem byla postavena před fakt, že použily šicí materiál, který se nevstřebává a já ho prostě nesnáším, takže mám smůlu.....

   Porod druhý byl pravým opakem prvního. 100% personál  porodnice v Podolí mi zpříjemnil i migrénu dva dny po porodu a neustálé obavy o kojení klučíka naprosto odmítajícího být vzhůru.

Sestra měla vždy na starosti konkrétní maminky, které už znala, dětská zase svá miminka, Všichni milí, ochotní, profesionální. Nadstandard nebyl třeba, bylo mi tam fajn! Domů jsem šla ráda, ale nikoli frustrovaná a utahaná. Popisovat detaily by bylo zbytečné, nebylo opravdu nic ze strany porodnice, co by mi znepříjemnilo první dny s druhým synkem. Od příjmu, přes porodní, JIP až po pokoj na šestinedělí....