Různobarevné domečky zasazené ve svahu nad zálivem, mezi nimiž se klikatí křivolaké uzoučké uličky s nekonečnými schody,schůdky a schůdečky, působí z dálky tak trochu jako hračkové - Parga.  Když pak ovšem odložíte po únavné cestě kufry ve svém apartmánu,  popadnete plavky a vydáte se poprve k moři, máte pocit, že se v těch uličkách nejspíš nadobro ztratíte a nikdy již nenajdete cestu zpět.  Po nějakém čase tápání a bloudění, kdy vám občas přehradí cestu šňůra s prádlem, nebo dojdete k někomu na dvorek, slušně pozdravíte a opět vycouváte, ovšem velmi brzy pochopíte logiku celého toho pestrého labyrintu. A začnete záměrně vyhledávat nové zkratky a malebná zákoutí. 

Terén městečka, které bylo vystavěno ve velmi příkrém svahu, sice není pro chůzi příliš pohodlný, ale když pozorujete místní čiperné stařenky kterak svižně cupitají s taškami plnými nákupu po příkrých schodištích a trochu od nich jejich způsob chůze odkoukáte, brzy sami běháte po Parze, jako kamzíci.

V níže položené části městečka  a kolem přístaviště začíná zóna určená hlavně pro turisty.  Je zde nespočet krámků se suvenýry a taverniček,tak jak to jistě každý zná i z jiných lokalit v Řecku. Ohromnou výhodou však je, že alespoň nábřeží  je v podstatě vyhrazeno pro pěší. Jen občas tu pomaloučku projede auto pro zásobování, nebo motorka. Můžete tedy bez obav nechat volnost svým nejmenším, zatímco sami budete sedět třeba v taverně a kochát se výhledem na třpytícíse moře, na přístaviště a na zelené ostrůvky z nichž se tyčí k nebi ohromné cypřiše.  Jako všude v Řecku i zde je zvykem, že děti chodí spát stejně, jako dospělí až kolem půlnoci. Takže ječící a pobíhající banda capartů místních i turistických patří neoddělitelně k večerní atmosféře městečka. Malí uličníci se tu baví hlavně lovem koček  mezi balvany podél nábřeží (nikoli ovšem za účelem ubližování, jen se je snaží nakrmit) a šplháním po obrovské kotvě u mola, kde se na vlnkách houpají zakotvené výletní lodě. Kdo by zde ovšem hledal nějaký bujarý noční život v klubech a na diskotékách, bude patrně zklamán. Z taveren se hluboko do noci line spolu s vůněmi řeckých specialit, většinou jen tradiční Řecká hudba. 

Benátská pevnost: 

Je v podstatě součástí městečka, jehož je neodmyslitelnou dominantou. Velmi příjemná skutečnost je, že vstup do pevnosti je zcela zdarma a tak není problém, prozkoumávat rozsáhlý komplex opakovaně a kdykoli budete mít náladu na trochu romantiky. Zvuková kulisa krákajících všudepřítomných vran, pak celý dojem ještě dramaticky umocňuje.

Velmi nás potěžilo, že již cestou z letiště, jsme se od našeho průvodce dozvěděli mnoho zajímavého z historie Pevnosti i celé Pargy. Kupříkladu, že v antických dobách se městečko Parga nazývalo Torini a původně stálo na východ od nynějšího města. Podle místní legendy se traduje, že jednoho dne zmizela z města cenná ikona uctívané Panny Marie,kterou později našel pastýř ovcí na skále, kde dnes stojí benátský hrad. Paržané tuto událost považovali za znamení, na jehož základě město přestěhovali.A patrně dobře udělali, protože pozdější záznamy hovoří o městě Torini,které se propadlo a navěky ztratilo - patrně v důsledku zemětřesení.

Po dobu nadvlády Benátčanů, kteří vládli tehdy všem Jónským ostrovům, však Parga třikrát padla i do turecké nadvlády. V tomto období byl dokonce tureckým pirátem Barbarossem zcela zničen původní hrad. I přes tureckou invazi však Benátčané opět nabyli vlády a hrad znovu postavili. Síla Benátčanů začala ochabovat v roce 1791. Tenkrát projevil o Pargu zájem i sám císař Napoleon. Po porážce Francouzů u Trafalgaru, však převzala kontrolu nad Pargou Anglie a přibližně ve stejné době se o toto území začal zajímat i Ali Pasha, který chtěl obsadit celou severní část Řecka. Po všech dohadech nakonec Britové Řeky, kteří očekávali ochranu, zradili a Pargu Alimu Pashovi prodali za 150 000 zlatých. Stalo se tak na základě smlouvy, podle níž se Ali Pasha zříká nároků vlády na všech Jónských ostrovech. Obyvatelé Pargy pak, před vidinou života pod tureckou nadvládou, zvolili raději život v exilu na sousedních ostrovech Korfu a Paxosu. Parga byla sice opět osvobozená již za doby balkánské války, avšak Turci zde zůstali až do roku 1924, kdy nastala vzájemná výměna obyvatel mezi Řeckem a Tureckem. V roce 1930, pak byly městu Parga navráceny originální ikony, které občané odvezli při svém stěhování na ostrov Korfu. Tato poslední kapitola bouřlivé historie Pargy bývá oslavována každoročně 15. srpna, v den oslav Panny Marie

....Tolik tedy historie. A nyní se pojďme vykoupat!

Pláže:

Pohodlně v dosahu z centra městečka, jsou na výběr hned pláže 3.

Valtos  je obrovská písčitá pláž se spoustou slunečníků a lehátek k pronajmutí, kterou odděluje od samotného městečka jen "pár" schodů. Ba ne, není to tak strašné, jak se zdá na první pohled. Stačí z nábřeží kteroukoli uličkou zamířit směr Hrad (který je odevšad viditelnou dominantou)a hned vedle vchodu do Hradu se pohodlnou betonovou pěšinou spustíte na druhou stranu kopce.  Cestou minete tavereny s nádherným výhledem z výšky na Valtos a na moře. Kolem samotného Valtosu je pak ještě několik plážových taveren, kde se můžete naobědvat i zaplavat ve volně přístupém sladkovodním bazénu (pokud vás omrzí moře). Nějaký obchod s potravinami, jsme zde však hledali marně. Poslední možnost nákupu levnějšího proviantu je tedy minimarket nahoře v uličce vedoucí od Hradu po hřebeni kopce. Pitnou vodu pak je možné natočit si z kohoutku, který trčí ze zídky u pláže.

Krioneri  je středně veliká městská pláž pod pobřežní promenádou. Jsou zde slunečníky a příjemný písčito-oblázkový vstup do vody. Kupodivu (snad kvůli té promenádě)  je dost málo navštěvovaná.

Piso Krioneri...  Malá útulná plážička, na kterou se snadno dostanete z městské pláže, když obejdete zadní uličkou malý zelený poloostrůvek s cypřišemi. Sem jsme chodili nejraději.  Je zde všechno - oblázky i písek, skály na lezení pro děti i lehátka se slunečníky pro starší a pokročilé a navíc, díky poloze i nejtepléjší voda v okolí (dost v rozporu s názvem Krioneri= studená voda). A to je asi ten hlavní důvod, proč ani mimo sezonu jsme zde nenašli příliš soukromí.

Výlety:

Možností se nabízí hned několik. Půldenní nenáročný výlet lodí lze podniknout na nedaleké ostrůvky Paxos  a Antipaxos.Lodě zastavují na chvíli u modrých jeskyní,  kde si můžete příjemně zaplavat a pak v přístavu městačka Paxos,  které působí mile ospalým dojmem. Zde si můžete nakoupit stejné suvenýry, jako v Parze, za daleko nižší ceny...Absolvovali jsme tento výlet,  hlavně kvůli vnukovi a byli bychom i sami velmi spokojeni, nebýt hudby která se velmi hlasitě linula z amplionů po celou dobu plavby. Cestou na ostrovy to byla alespoň tradiční řecká muzika, ale cestou zpět kapitán poněkud přitvrdil a jeho zběsilé tuc tuc tuc, nám pak znělo v uších ještě dlouho do večera.Přímo z Pargy rovněž vyplouvají menší lodě, kterými se lze dopravit k okolním plážím, kupříkladu na Lichnos. Turistickým vláčkem  se rovněž můžete nechat zavézt na Ali Pashův hrad...Ani Lichnos, ani AliPashu, jsme však tentokrát neabsolvovali...rádi jsme si nechali něco na příště.

Chtěli jsme se podívat po vzdálenějším okolí a trochu nemile nás překvapilo, že zapůjčení automobilu je o mnoho dražší, než jsme byli zvyklí z Kréty, kam jezdíme ve stejném období babího léta nejraději. Vzhledem k rodinnému rozpočtu, jsme si tedy půjčili auto pouze na 1 den.

Abychom stihli projet co nejvíce památek, vstali jsme v neděli velmi brzy ráno (ještě za tmy) a vyrazili směr Necromanteion.  Vybrali jsme si pro náš výlet, snad nejchladnější den celého pobytu. Navíc v noci se nad Pargou přehnalo několi bouřek a na moři se vzdouvaly pěkné vlnky. Tedy počasí ideální nikoli na koupání, ale spíše jen na koukání.

Vesnička Mesopotámos  která leží pod Necromanteionem, nás přivítala mnohohlasými zpěvy nedělní ranní bohoslužby, jež se nesly nad krajinou z místního kostelíka.  Díky tomu, že jsme si přivstali, byli jsme se v celém areálu (po té co nám správce odemknul)zcela sami. Takže do sbírky dojmů nám přibyl tento nový, silný a nezapomenutelný. 

Dále jsme pokračovali směr Lefkáda. Chtěli jsme se původně podívat na stará známá místa, kde jsme trávili dovolenou v r.2003. Ale po té, co jsme přejeli přes můstek na ostrov, se počasí opět pokazilo. Slunce sice občas svítilo mezi mraky, ale foukal ledový vítr, takže jsme s politováním upustili od původního záměru návštěvy nádherných Lefkádských pláží Egremni,Porto Katsiki,Milos...a vrátili se zpět na pevninu....Nu což, snad jindy! Chvíli jsme pak počíhali na letišti Aktion, zda neuvidíme přistávat nějaké letadlo. Zajímalo nás, zda tu skutečně letadla nalétávají tak nízko nad vodou, jak jsme viděli při přistávání. Ale nedočkali jsme se.

Pokračovali jme tedy dále a to do Nikopoli (asi 6km. na sever od Prevezy). Jedná se o zříceninu města z doby válek Antonia s Brutem z r.42 před Kristem.Velmi rozsáhlý komplex vykopávek jsme však příliš nestačili prozkoumat, protože se k ledovému větru přidal prudký déšť. Bohužel jsem navíc doplatila na svou zapomětlivost a skončila toho dne s focením. Nenabila jsem si totiž předešlého dne baterie do fotoaparátu. Ještě štěstí, že manžel nechal nabít aspoň kameru. Celí promočení a prokřehlí jsme tedy naskákali do auta a pokračovali po vedlejší silnici dále na sever. Manžela zaujala archeologická značka na mapě...Kassopi. Nikdy jsme o tomto místě neslyšeli, ani nečetli. Netušili jsme tedy naprosto,zda najdeme jen hromádku nějakého kamení, nebo něco zajímavějšího.Cesta na Kassopi se brzy stočila do kopců a před námi se mezi stromy začal objevovat výhled na slavný monument Zalogo. Památník ženám,které než by se nechali odvézt do otroctví,zvolily skok ze skály i se svými dětmi

...Ačkoli pršet opět přestalo, krajina kolem čím dál více připomínala krajinu v Krkonoších a cesta se klikatila stále výše a výše. Až v jedné z nespočetných zatáček se objevilo miniparkoviště se směrovkami k vykopávkám. Tamodtud již zbývalo jen asi 300 metrů chůze lesní cestou vonící po houbách. Následovalo krátké stoupání, brána....A pohled, který se z ničeho nic před námi otevřel, nám doslova vyrazil dech. Na náhorní planině se rozkládal obrovský komplex staveb z doby (pokud si dobře pamatuji, tak cca 400 př.n.l.)... Divadlo, tržnice, domy, schodiště, zbytky sloupoví a dlážděné ulice....A navíc ten výhled do kraje! Teď jsem si teprve začala doopravdy rvát vlasy a sypat popel na hlavu. Nemohla jsem fotografovat! :o) Jako na dlani (nebo spíše na mapě), se hluboko pod námi rozkládala Preveza a Aktion a dále v mlžném oparu se rýsovala Lefkáda...Vše navíc po dešti umyté a prozářené sluncem...Žít tak zde před těmi dvěma a půl tisíci léty...sedávat na kamenných lavicích před tržnicí... chodit do divadla...Ach jo! Pěkně si to dovedli ti staří Řekové zařídit!...Snad 2 hodiny, jsme vychutnávali atmosféru tohoto úchvatného místa a nepřišla sem ani noha. I náš vnuk Franta se tu evidentně cítil, jako doma. Hupkal si jako kůzle po tisíciletých kamenech a když jsme se pak začali sbírat k odchodu, nemohli jsme ho tamodtud dostat.Ale bohužel všecko pěkné musí jednou skončit....Při návratu jsme zjistili, že vlastně máme ještě nějaký ten čas do setmění a tak jsme profrčeli kolem Pargy dál na sever až do Igoumenitsi, ale ani obrovské trajekty v přístavu ba dokonce, ani vojenský křižník neudělal na Frantu,ve srovnání s Kassopi, pražádný dojem.

No ovšem, předsevzala jsem si vytvořit cestopis. Ale vlastně jsme už po tomto výletu ani nikam necestovali. Užívali jsme si babího léta, užívali jsme si Pargy. Slunce a moře....Pláže a mušličky...A kamínky!...Kterýpak z nich je ten nejkrásnější z celé Pargy? Který si odvezu domů?..A Fíkusy a Oleandry a Muškáty a granátová jablka...A připálený nos..A staříci posedávající před kavarničkami..pejskové a kočičky... Minimárkety i obchůdky s cetkami...A honem sehnat nějaké dárky...Třeba tento vyšívaný ubrus, korálky, halvu, nebo že by hrnek s obrázkem?...A ty vůně, které se mísí a omamují...Vůně moře i girosu, pečených ryb a růží...A úsměv Řeka s obrovským knírem, který vás láká do své taverny na zaručeně nejlepší souvlaki...A večerní Ouzo...A...No prostě bylo to krásné a bylo toho dost!

Lucka