Dobrý den paní Evo,

z Vašeho dotazu cítím, jak moc Vám záleží na tom, aby spolu kluci dobře vycházeli a mohli si spolu hrát. Rozumím Vašim pocitům a dovolím si nabídnout svůj pohled.

Váš Adámek má tři roky věku, obecně u něho vrcholí období dětského negativismu, zkouší, co Vy jako maminka v mnoha situacích zvládnete, poutá na sebe pozornost. Zároveň si velmi dobře  uvědomuje sám sebe, jistě používá např. slůvko já s plným významem, hledá si tzv. svoje místo na slunci nejen v rodině, ale také v širším sociálním okolí.

Věřím, že si chce s Míšou hrát, ale jistě cítí, že je Míša jiný. Obecně, i když o tom děti často nemluví, velmi dobře vycítí, že kamarád s určitým hendikem je jiný, že nezvládá vše stejně jako ony, že potřebuje více pozornosti dospělých. Takže děti zdravé si uvědomují rozdíl mezi sebou a dítětem s postižením.

Váš Adámek to cítí a možná, že všemu nerozumí. Domnívám se, že fakt, že Vaše děti vídají postižené děti ve svém okolí, nezaručuje, že se k nim umí chovat, hrát si s nimi a že jim rozumí. Děti jakéhokoliv věku potřebují vysvětlení.

Je-li to možné, popovídejte si, a třeba i opakovaně, s Adámkem o Míšovi. Vysvětlete mu srozumitelným a k jeho rozumovým schopnostem přijatelným způsobem, že je Míša nemocný (např. má nemocné nožičky, protože se tetě narodil dříve, moc pospíchal na svět?), že je jiný než Adam. Že si potřebuje jinak hrát, povzbudit atd. Věřte mi, že Vám Adámek bude rozumět. Bude rozumět nejen obsahu - slovům, které použijete, ale také z Vaší neverbální komunikace, z tónu hlasu, z emocí, které uslyší, pochopí, že mu sdělujete něco důležitého.

Před každým setkáním Adámka na Míšu slovně připravte.

Míša je jiný a potřebuje, aby ho tak okolní svět bral, děti i dospělí. Děti o tom, ale musí být informovány.

Přes všechno povídání, je možné, že Adámek svoje chování vůči Míšovi nezmění. Chápu, že společná setkání pro Vás i kamarádku jsou velmi potřebná, ale také naročná. Možná, že to, když přerušíte kontakt na určité období, by mohlo být ku prospěchu věci. Bude-li to potřebné, scházejte se s maminkou Míši jen samy dvě, chvíli bez dětí.

Když to shrnu, z Vašeho dotazu mám pocit, že Adámek Míšovi nerozumí, že nechápe fakt, že je Míša postižený, prostě jiný. Opravdu se domnívám, že povídání na toto téma může přinést přinést změnu v chování Adámka. A dále je potřeba, oba kluky chválit, podporovat a upozorňovat na to pozitivní v jejich chování.

Budu ráda, když mi dále napíšete, jak se situace s chováním klukům vyvíjí.

Přeji Vám všem hodně štěstí a sil, Hana Jahnová