Vážená maminko,

děkuji Vám za Váš dotaz, jsem si jistá, že jste vystihla pocity velké většiny žen - maminek se dvěmi malými dětmi na MD.

Omlouvám se za svoji odpověď se zpožděním, Váš dotaz jste napsala téměř před 6 týdny, přesto možná budou moje postřehy pro Vás stále aktuální.

Ještě jednou děkuji za Vaši upřímnost. Máte dvě vysoké školy, jste zcela kompetentní vychovávat a pečovat o Vaše děti. Je to velký rozdíl, zda máte dítko jedno, nebo již dvě. Často se na tento rozdíl přichází postupně, jakoby za každodenního pochodu a konfrontace s našimi očekáváními může být bolestná, může být velkým rozčarováním. Právě proto, že často my ženy máme vysoké očekávání samy na sebe, že od sebe hodně chceme a pokud se nám to nedaří, trpíme obavami, úzkostmi a máme pocity viny.

Domnívám se, že  byste se měla hýčkat, především psychicky, přiznávám že, fyzicky to při péči o dvě malé děti moc nejde. Jak to můžete provést, se Vám pokusím přiblížit na níže uvedených řádcích.

Jaký je můj pohled na Vaši konkétní životní situaci? Vaše dcerka na brášku žárlí, což je naprosto vývojově v pořádku a je to zdravá reakce. Dcerka Vás do narození brášky měla jen pro sebe, teď se o Vás musí dělit. To, že se jí to nelíbí, může dát najevo tím, že zlobí tak, jak uvádíte a přitom k bráškovi se chová velmi pěkně. Nenudí se proto, že se jí méně věnujete, chová se tak proto, že se musí vyrovnat s přítomností brášky v její rodině. S bráškou se vyrovnává skrze její chování k Vám.

Zkuste si s ní o tom popovídat, věřte mi, že v jejím věku je schopna pochopit, co jí sdělujete. Ujistěte ji, že ji máte ráda, chvalte ji co nejvíce, citlivě ji umožněte, ať Vám pomůže s péčí o brášku. Potřebuje se cítít užitečná, potřebná, ale přesto pořád zůstává malá. Vy jste stále ta, kdo určuje pravidla a hranice.

Promluvte si také se svým manželem, rozumím Vám, že ho nechcete obtěžovat, ale v tomto případě by mělo jít obtěžování stranou. Oba pečujete o rodinu a děti, každý svým typickým přístupem. Manžel rodinu zajišťuje ekonomicky, Vy pečujete o děti. Přesto byste se měli podělit o všechny radosti a starosti, které Vaše role přinášejí.

Zkuste manželovi vyjádřit, jak se cítíte, co potřebujete, co Vás překvapilo .. zkuste to jen popisovat, používejte hodně zájmeno já, ne ty, neobviňujte. Udělejte si čas pro sebe, vyslechněte se navzájem. Vím, že se Vám může zdát, že je to nemožné, přesto to zkuste, prosím.

Zkuste si udělat čas na dceru, vyhraďte si jedno odpoledne, stačí 2 hodiny, kdy budete sama s dcerkou, nejlépe mimo domov. Manžel se může zatím postarat o syna. Vaše dcerka Vás potřebuje mít jenom pro sebe a to nejlépe pravidelně.

Pokud nemáte babičky k dispozici, zkuste jejich péči a čas získat jinak. Pokud to Vaše finanční situace dovolí, domluvte si slečnu na úklid, slečnu na hlídání - syna i dcerky. Můžete tak trávit čas s každým zvlášť.

Přestože Vás potřebují především děti a jste zde teď právě pro ně, myslete také na sebe, na svoje potřeby.

Budu ráda, když mi napíšete více.

Přeji hodně sil a pěkných dní, Hana Jahnová