Dobrý den,

máte dvě děti ... když jste Vaší dceři oznámili, že jste těhotná měla cca 33 měsíců (2 roky a 9 měsíců). U Vaší dcerky vrcholilo období dětského negativismu, v tomto období má dítě potřebu separovat se od rodičů, především od maminky, dělat si věci po svém. A zároveň se cítí dospělé, pokud je dítě holčičkou, chce být stejně velká jako maminka, ale maminku také ještě hodně potřebuje. Ta ambivalence  - být velká - být malá - může chování dětí hodně poznamenat.

Sourozenecká rivalita je přirozenou součástí života sourozenců, v určitých projevech se s ní budete setkávat po celé dětství Vašich dětí. Je potřeba, aby rodiče na toto období byli psychicky připraveni, vlastně aby počítali s tím, že starší dítko může a vlastně by mělo na mladšího sourozence žárlit. Žárlení je přirozené, neznamená, že jsme jako rodiče něco ve výchově dítěte nezvládli, podceněli, že jsme zklamali. Nebo že je něco tzv. v nepořádku s dítětem, které žárlí. Vaše dcera byla zvyklá na pozornost, které se jí dostávalo, na Vaši vzájemnou blízkost. Teď se o Vaši pozornost a  Váš čas musí dělit s bráškou. To se jí nelíbí a dává to najevo způsobem, který popisujete ve Vaší otázce.

Domnívám se, že první fázi bude velmi důležité "vážně" si popovídat s Vaší dcerkou. Zkuste jí říci, jak moc jste ráda, že ji máte, jak moc jí máte ráda, co pro Vás znamená. Vzpomeňte si na situace, kdy jste s ní byla těhotná, kdy byla Vaše dcerka miminko, povězte jí to, připomeňte jí to. Vysvětlete jí, že víze, že Vás dcerka potebuje, ale připomeňte, že bráška Vás také potřebuje, a možná teď více potřebuje, právě proto, že je moc malý a spoustu činností neumí ještě sám. Můžete ji navnadit, že až bráška povyroste, může ho spoustu věcí naučit. A také ji připomenout, že bráška o ni ví, že ji vnímá, že se na ni např. začne smát, když přistoupí k jeho postýlce, že ji má také rád.

I teď by bylo vhodné, kdyby Vám s péči o synka mohla pomáhat, především však podle jejich 4-letých možností a dovedností. Je nutné dát pozor na to, abyste náhodou dcerku v péči o brášku nepřetížili. Dejte jí najevo, že to vidíte, že pomáhá, chvalte každou chvíli, kdy je tzv. hodná a bráškovi neubližuje. Povzbuzujte a chvalte opravdu hodně, pochvalu Vaše dcerka potřebuje slyšet.

Zároveň nezapomínejte, že je také ještě malá, že se potřebuje pomazlit, schoulit se k Vám do náruče, že Vás potřebuje mít jen sama pro sebe. Zkuste si zařídit čas, který strávíte jen spolu Vy dvě samy a budete dělat to, co bude chtít Vaše dcerka. Takový čas by měl být pravidelný, je dostačující vyhradit si jedno odpoledne v týdnu na 2 - 3 hodinky a být jen s dcerkou. Jde o pravidelnost a výlučnost.

Možná, že tohle vše napsané víte, s dcerkou jste několikrát mluvila, ale zdá se Vám, že je to zbytečné. Věřte mi, že není. Na popovídání je potřeba udělat si čas, vnímat jen dcerku, nezvyšovat hlas, soustředit se na tuto chvíli. Držet ji třeba v náručí, hlouběji se koukat do očí ... zachytit sílu toho okamžiku sdělení. Děti jsou velmi citlivé a tuto jinou atmosféru si uvědomí.

Je také vhodné zapojit do péče o obě děti tatínka, prarodiče, čas s dětmi trávit společně i odděleně.

Období sourozenecké žárlivosti ustoupí, přejde, ale čím více o něm a o tom co vidíte v chování dcerky, co si myslíte, že může cítit, vnímat, budete mluvit, tím měnší šrám na duši dcerky toto období zanechá.

Přeji Vám hodně štěstí.