Dobrý den,

téma trestání dětí je obecně velmi diskutované a zajímavé, proto Vám děkuji za Váš dotaz.

Z dotazu vím, že máte dvě děti, zlobí průměrně, jsou zdravé a Vaše rodina je bezproblémová. Vaše druhé dítě má tři roky, což vývojově znamená, že u něj vrcholí období dětského negativismu. Toto období je obecně charakteristické tím, že se dítě vnitřně separuje od rodičů, chce se chovat  podle vlastních představ a ne zcela respektuje zákazy a doporučení rodičů. Domnívá se, že je stejně silné a schopné jako rodiče, že se rodičům vyrovná. Podobné smýšlení může mít i Vaše pětileté dítě, které se možná někdy nechá strhnout chováním mladšího sourozence a potom zlobí společně.

Výchova dítěte je o důslednosti ze strany rodičů, o jasném pravidlu „ty jsi malý, já jsem velký“, já jako rodič vím, co je pro tebe jako dítě nejlepší. Tak jako důslednost a hranice ve výchově patří k rodičům, tak zlobení, zkoušení rodičů zda to, co řekli,  platí, patří zcela přirozeně k dětem.

Z Vašeho dotazu je zřejmé, že jste s manželem ve výchově jednotní, důslední, že máte jistý žebříček trestů a trestání vzhledem k provinění dětí. Za to Vás mohu jen pochválit a povzbudit Vás v tom, ať v zavedeném chování vůči dětem a případném trestání dětí pokračujete.

Je zcela přirozené, že máte o děti strach, především tehdy, kdy si mohou fyzicky ublížit. Fyzicky je trestáte právě jen v takové situaci, která je pro ně nebezpečná.

Domnívám se, že jste pro Vaše děti čitelní, tzn. že se ve stejných situacích chováte stejně, že vyžadujete stejného pravidla, stojíte si za svými názory. Děti jistě tuto čitelnost a jistotu Vašeho chování vnímají a cítí. Pro děti je však přirozené, že zlobí, že zákazy rodičů nerespektují a stále dokola si vlastně ověřují, zda rodič je ve střehu, zda svůj názor nezměnil, zda za svým dítětem stojí, zda o něm ví. I zlobením si dítě vyžaduje pozornost  a často je mu tzv. jedno, zda pozornost je pozitivní (společně se věnujeme nějaké činnosti) nebo zda je negativní (z nějakého důvodu se na dítě zlobíme).

Hodně si povídat, vysvětlovat, dát dítěti porozumění v tom, že mu rozumíme, ale přesto trváme na svém požadavku, je hodně, co můžeme dítěti nabídnout. Je důležité přijmout svůj strach o dítě, přijmout to poznání, že i když děláme maximum, nemusíme a ani nemůžeme vždy své dítě ochránit. Je důležité přijmout také fakt, že se budeme se zlobením dítěte v různých situacích  potýkat po celou dobu dětství a že je přirozené a psychicky zdravé, když dítě zlobí. Přeji Vám hodně štěstí.