Vyšetřování ultrazvukem je v součas­nosti základní a pravděpodobně i nejrozšířenější zobrazovací diagnostickou metodou. Má totiž mnoho předností. Nezatěžuje vyšetřovaný organizmus pronikavým zářením ani nutností podávat kontrastní látku jako metody rentgenové a vyšetřovací přístroj není zdaleka tak drahý jako u počítačové tomografie (CT) nebo magnetické rezonance (MR). Navíc lze, je-li to potřeba, vyšetřovat přímo u lůžka nemocného. Vyšetření je možno dokumentovat jednotlivými záběry na speciální papír nebo celý průběh na videokazetu.

Ultrazvukem lze vyšetřovat i bez přípravy, ale výsledek je mnohem lepší, pokud je vyšetřovaná osoba nalačno, tedy nejí a nepije alespoň 6 hodin před vyšetřením. Lépe se vyšetřují osoby štíhlé než otylé.

Princip vyšetřování ultrazvukem není složitý.   Lidským   uchem   neslyšitelné zvukové vlnění o frekvenci 2,5 - 10 MHz vychází z měniče (sondy) přístroje a   proniká   do   určité   hloubky  tkání (zhruba 4-25 cm). Měkkými tkáněmi prochází jen s malými ztrátami, nejlépe se šíří tekutinou. Na rozhraních tkání se   odráží,   nejvíce   po   dopadu na  povrch  kostí  a  podobných struktur,   například   ledvinových kamenů.   Stejnou  překážkou pro    ultrazvuk    je    ovšem i vzduch obsažený v žaludku nebo ve střevech. Přítomnost vzduchu spolykaného při jídle nebo přítomného   při   zvýšené   plynatosti je   také   největším   problémem   této vyšetřovací metody.

Malá část odražených zvukových vln se "trefí" zpět do sondy, která slouží také jako  přijímač.   Informace o  intenzitě vlnění  a  o  době,   která
uplynula mezi vysláním a zachycením ultrazvuku,    stačí    počítači    zabudo­vanému v přístroji, aby na obrazovce vytvořil   obraz  vyšetřovaných   tkání a to dokonce v pohybu. To umožňuje
zjistit nejen uložení, tvar a velikost zobrazených      orgánů, ale   také   posoudit jejich strukturu, překrvení  a do jisté míry funkci.

Ultrazvukové vyšetření břicha

Sonografie se stala zcela převládající metodou vyšetření žlučníku a žlučových cest. Kameny "vznášející se" v jakoby prázdném žlučníku snadno pozná i laik. Pro lékaře je mimořádně důležitá možnost posouzení šíře žlučových cest, a tím např. rozlišení žloutenky v důsledku překážky ve žlučovodu od žloutenky infekční při virovém zánětu jater. Játra jsou dalším vděčným objektem ultrazvukového vyšetření. Lze rozpoznat jejich zvětšení, ztučnění, a také nádory jater včetně druhotných nádorových ložisek, metastáz. Velmi dobře se vyšetřují ledviny. Ultrazvuk umožní včas odhalit hromadění moči v ledvinové pánvičce, ať už jsou příčinou kameny nebo něco jiného. Také cysty ledvin se zobrazují velmi dobře. Zato slinivka břišní (pankreas), uložená až hluboko před páteří, je často pro ultrazvuk nedostupná, zvláště u obézních osob. V dutině břišní dále vyšetřujeme slezinu, velké cévy (můžeme zjistit výduť aorty) a ultrazvuk odhalí i poměrně malé množství volné tekutiny v dutině břišní, která bý­vá přítomna při srdečním nebo jaterním selhání.

Echokardiografie

Ultrazvukové vyšetření srdce, tedy srdečního svalu , nitroblány srdeční (endokardu), chlopní a osrdečníku (perikardu), je pravděpodobně nejpro­pracovanějším uplatněním této metody vůbec. Moderní výkonné přístroje dovolují zjistit nejen tvar a velikost srdečních oddílů a přítomnost tekutiny v osrdečníku, ale pomocí Dopplerova principu (odráží-li se zvuk od pohybující se struktury, zde červených krvinek, mění se jeho frekvence) mapovat toky krve jednotlivými srdečními dutinami, znázorňovat zúžení či nedomykavost chlopní a vypočítat i tlaky krve v různých místech srdce. Echokardiografie je jinými metodami nenahraditelná, zvláště je-li doplněna jícnovou sondou, tedy kombinací endoskopického a ultrazvukového vyšetření, umožňující získat obraz srdce i "zezadu".

Ultrazvuku se využívá i v dalších oblastech lékařství. V angiologii se zjišťuje průchodnost tepen a příto­mnost trombů (krevních sraženin) v žilách, v endokrinologii je ultrazvuk základní metodou vyšetření štítné žlázy, v ortopedii a revmatologii slouží ke zjišťování poměrů v kloubech a je­jich okolí, v chirurgických oborech znázorňuje nejrůznější útvary v podkoží nebo poranění svalů. Ultrazvukem lze dokonce znázornit i struktury mozku, zvláště u novorozených dětí, které mají dvě chrupavčité fontanely na styku lebečních kostí.

Ultrazvukové vyšetření v těhotenství

Také v gynekologii a porodnictví se dnes už poměrně běžně používá nejen klasická, ale i vaginální (poševní) sonda. Cílem vyšetření je děloha, vaječníky a samozřejmě lidský plod. Zde je nezatěžující povaha ultrazvuku mimořádně významná.

Vyvíjející se plod plave v plodové vodě a je pomocí ultrazvuku velice dobře zobrazitelný. Mnoha studiemi bylo prokázáno, že i často opakované ultrazvukové vyšetřování těhotných nemá žádné nežádoucí účinky na plod ani na matku. Vyšetření v období těhotenství se provádí dvěma základními metodami: vaginální a transabdominální (vyšetření přes stěnu břišní). Vaginální sondy se využívá v časnějších stádiích těho­tenství, většinou zhruba do 12. týdne gravidity, kdy je tímto způsobem plod lépe přehledný. V dalším průběhu těhotenství je vzhledem k růstu dě­lohy plod lépe viditelný při použití transabdominální sondy.

Standardně jsou u nás prováděna v průběhu gravidity 3 ultrazvuková vyšetření u všech těhotných žen.

První vyšetření v 10. až 14. týdnu těhotenství, kdy se určuje stáří, živo­taschopnost plodu a jsou vyloučeny hrubé vývojové vady plodu. Přesné stáří plodu a tím i předpokládaný termín porodu lze nejlépe určit právě v prvním trimestru těhotenství. V poslední době se provádí hodnocení tzv. nuchální translucence, což je projasnění v oblasti šíje plodu. To je dáno nahromaděním tekutiny v podkoží v této oblasti. Je to marker některých chromozomálních a vrozených vad plodu. Pozitivní ná­lez signalizuje zvýšené riziko např. Downova a Edwardsova syndromu, defektů neurální trubice a vrozených srdečních vad.

Druhé vyšetření probíhá ve 20. týdnu těhotenství. Lékař provádí tzv. biometrii plodu - přesné změření některých jeho částí - např. měření průměru hlavičky, hrudníku, bříška, délky stehenní kosti. To má význam pro určení velikosti plodu a sledování proporcionality jeho růstu. Samozřejmě i při tomto vyšetření se pátrá po eventuelních vrozených vývojových vadách plodu. Lékař postupně prohlíží jednotlivé části a orgány plodu - hlavičku, páteř, hrudník, srdíčko, orgány dutiny břišní, močový měchýř a jeho náplň. Právě při tomto vyšetření je možno zachytit již většinu závažných vrozených vývojových vad. V této době je již také možné určit pohlaví plodu, je-li plod při vyšetření ve výhodné poloze.

Třetí běžně prováděné ultrazvukové vyšetření se provádí kolem 30. týdne gravidity. Opět lékař provede měření částí plodu, zároveň kontroluje polohu plodu, jeho pohyby a množství plodové vody. Veliký význam má vyšetření loka­lizace placenty a svaloviny dělohy, kde se mohou vyskytovat myomy. Vcestná placenta či myom mohou být překážkou přirozeného vaginálního porodu.

Samozřejmě v případě jakýchkoliv pochybností či nejasností se provádí ultrazvukové vyšetření častěji. S velikým rozvojem ultrazvukových metod a lepší dostupností těchto přístrojů v poslední době se tato vyšetřovací metoda využívá stále častěji, ať již k diagnostice těhotenství v počátečních stádiích, nebo k opakované kontrole růstu plodu i u normálně probíhajících gravidit..