Regulační poplatky už byly zavedeny do praxe. Snad i většina, ne-li všechna, zdravotnická zařízení se již vyrovnala i s prvními potížemi ve výkladu zákona, pacienti si s větším či menším pochopením na placení regulačních poplatků zvykají. Pro úplnost znalostí vztahujících se k regulačním poplatkům je potřebné doplnit další informace k těm, které byly řečeny v minulém čísle.

V jaké lhůtě ve vztahu k době poskytnuté zdravotní péče je poplatek hrazen? Zákon udává, že má být zaplacen zdravotnickému zařízení v souvislosti s poskytováním zdravotní péče. Pouze u regulačního poplatku šedesátikorunového, to znamená poplatku vztahujícího se k ústavní péči a lázeňské péči, je stanovena lhůta konkrétně. Pacient má povinnost zaplatit nejpozději do 8 kalendářních dnů po propuštění z ústavní péče. Je-li však hospitalizován déle než 30 dní hradí regulační poplatek vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce. V případě poplatků spojených s návštěvou lékaře, ať už v běžné provozní době nebo na lékařské službě první pomoci, případně ústavní pohotovostní službě lůžkových zdravotnických zařízení, není lhůta stanovena ve dnech či hodinách. Jestliže je však dána povinnost hradit poplatek v souvislosti s poskytováním zdravotní péče, pak bude rozhodně splatný neprodleně poté, kdy byla péče poskytnuta. Nic však nebrání tomu, aby byl poplatek vybírán zdravotnickým zařízením i před poskytnutou péčí a pacient jej dobrovolně takto uhradí. Jestliže by však tento postup pacient odmítl a požadoval nejdříve zdravotnický výkon, pak je jeho požadavek oprávněný a rozhodně je nepřípustné podmiňovat poskytnuté zdravotní péče zaplacením regulačního poplatku. V této souvislosti je také nutné zdůraznit, aby si pacient uvědomoval, kdy dochází k zaplacení regulačního poplatku. V mnoha zařízeních jsou pacientům prodávány lístky - kupóny, v hodnotě regulačního poplatku. Tímto však ještě nemusí dojít k úhradě regulačního poplatku. Okamžik jeho zaplacení nastává až jeho předáním příslušnému pracovníkovi zdravotnického zařízení, v mnoha případech přímo v ordinaci zdravotní sestře nebo lékaři. Pokud neuplatníme z jakéhokoliv důvodu tento kupón ihned, můžeme jej vrátit a peníze jsou nám vráceny nebo jej můžeme použít při další návštěvě. Takový postup je obdobný jako postup placení jízdného v městské hromadné dopravě mnoha obcí a měst. I tam zakoupíme jízdenku určité hodnoty a teprve až jejím označením zaplatíme vlastní jízdné. Každopádně je zapotřebí se předem informovat v konkrétním zdravotnickém zařízení, jaký je postup, abychom se vyhnuli zbytečným neshodám se zdravotnickým personálem jen z důvodu nedostatečné informovanosti a komunikace.

Pokud pacient zaplatí regulační poplatek, má právo, aby mu byl o této skutečnosti vydán doklad. Zdravotnické zařízení však nemá povinnost vydat doklad o zaplacení automaticky bez dalšího, ale pouze na žádost pacienta. Domnívám se, že většina, zejména větších zdravotnických zařízení vydává tyto doklady, aniž by to musel pacient výslovně požadovat. Nicméně je možné dostat se do situace, že zaplatíme regulační poplatek a doklad lékař ihned  nevystavuje. V žádném případě nejednal protizákonně. Jeho jednání by bylo v rozporu se zákonem až tehdy, pokud by odmítl vystavit doklad o zaplacení i na výzvu, žádost pacienta. Potvrzení o zaplacení musí obsahovat číslo pacienta, pod kterým je evidován u zdravotní pojišťovny, dále výši regulačního poplatku, který zaplatil a datum jeho zaplacení. Pracovník zdravotnického zařízení, mnohdy lékař osobně nebo jeho zdravotní sestra, toto potvrzení podepíše a opatří razítkem zdravotnického zařízení. Pokud je hrazen regulační poplatek v lékárně, tak bude potvrzení ještě obsahovat název vydaného léčivého přípravku a výše doplatku, který se započítává do limitu, při jehož překročení se zaplacené poplatky pacientovi jeho zdravotní pojišťovnou vrací zpět.

Názory pacientů, odborné zdravotnické veřejnosti, ale i politiků na vybírání regulačních poplatků jsou různé. Každopádně však zákon ukládá jednoznačnou povinnost zdravotnickým zařízením je vybírat. Pokud by zdravotní pojišťovna zjistila, že není opakovaně a soustavně tato povinnost zdravotnickým zařízením naplňována, může mu uložit pokutu až do výše 50 000 Kč, a to i opakovaně. Není tedy na lékaři nebo zdravotní sestře, aby "odpouštěli" pacientům úhradu, pokud má být podle zákona provedena.

Na druhé straně je však zapotřebí kontrolovat, zda poplatek není vyžadován neoprávněně. Může se tak stát ne s úmyslem vědomě neoprávněného zisku, ale třeba z nedokonalé znalosti zákona, někdy i chybným krokem v důsledku přehlédnutí.

Závěrem tedy to nejpodstatnější. Regulační poplatek platíme zásadně jde-li o péči hrazenou ze zdravotního pojištění. Pokud platíme zdravotní výkon sami, např. kosmetický lékařský zákrok, lék na recept  plně hrazený pacientem v lékárně apod., pak se poplatek nehradí. Jestliže máme pochybnost o správnosti účtování poplatku, tak si vyžádejme doklad o jeho zaplacení. I když až na požádání pacienta, je každé zdravotnické zařízení, včetně lékáren,  jej povinno vydat. Následně máme možnost ověřit si správnost jeho zaplacení a případně požadovat proti dokladu o zaplacení jeho vrácení.

I tady platí latinské úsloví "Vigilantibus iura scripta sunt " - právo náleží bdělým.    

Brno, 2. března 2008

JUDr. Alena Tobiášová