Víme, že se jedná o  zdravotní problémy dlouhodobé, někdy chronické.  Což z pohledu klasické medicíny mnohdy znamená jako neléčitelné.

Co všechno tyto pojmy znamenají z pohledu klasické homeopatie? Je možné je nějak ovlivnit či je léčit? Co je jejich příčina?

Jakákoliv nemoc a její symptomy jsou projevem  vnitřní  nerovnováhy organismu a její  narušené vitální síly. 

U zdravého člověka se nemoc nerozvine, i když bude vystaven různým nemocem a škodlivým virům. Je to z toho důvodu, že jeho životní síla je vysoká a jeho vnímavost k těmto nemocem nízká. To se však může kdykoliv změnit.

Chronická nemoc v homeopatii znamená, že jednotlivé potíže a choroby určitého člověka (bolesti hlavy, nespavost, časté angíny, náchylnost ke gynekologickým výtokům...) jsou chápány jako projevy  vnitřního patologického sklonu, jediné chronické nemoci, vyvíjející se od narození do smrti. Teprve je-li tento chronický patologický sklon odstraněn, může se dotyčný uzdravit. Zároveň má vysokou odolnost proti všem druhům onemocnění.

Každá nemoc postupuje podle své přirozenosti hlouběji směrem dovnitř našeho organismu a pokud není správně léčena, má tendenci se neustále zhoršovat.

Akutní  symptomy ukazují schopnost organismu bránit se vývoji chronické nemoci. Podle vitální síly organismu se objeví symptomy buď na periferii organismu nebo hlouběji. Pokud jsou symptomy stále na povrchu a tato síla je stimulována, nikoli potlačena, je organismus schopen postup směrem dovnitř zastavit. Jestliže však životní sílu opakovaně potlačíme např. podáním antibiotik, hormonálních mastí, antipyretik ale i očkováním na fyzické úrovni nebo např. vytěsněním nepříjemných zážitků na psychické úrovni, dosáhneme tak pouze "zaléčení" těchto vnějších příznaků a časem dojde k přesunu všech příznaků na vnitřní orgány. Jednoduše řečeno, nemoc ve skutečnosti vyléčena nebyla, její příznaky  pouze na krátkou dobu zmizely, ale nemoc v organismu zůstala.

Příčin dlouhodobých potíží může být tedy mnoho: dědičné vlivy, vnitřní sklon, který se zvýrazní následkem potlačení, ale také různá psychická a emoční traumata atd.

Je však pořádku, když 1-2x za rok akutně onemocníme. Je to v podstatě obranná reakce našeho imunitního systému a známka toho, že funguje. Příkladem jsou malé děti, které častěji než dospělí dostanou  vysokou horečku, díky které jejich organismus dokáže bojovat  s akutní nemocí.  Pokud se však předčasně potlačí antipyretiky, tělo tuto možnost ztratí.

Předčasně znamená - pokud dostane antipyretika už při zvýšené teplotě nebo když teplotu ještě nemá. Zde však také narazíme na otázku, jakou  teplotu je tedy vhodné srážet?

Může se totiž stát, že ačkoliv má dítě teplotu vysokou, je v celkově dobrém stavu, hraje si, jí, pije a je veselé. Pak je možné do teploty nezasahovat  pokud stav není dramatický či teplota prudce nestoupá.  Na druhou stranu může mít dítě nižší teplotu a přesto jeho celkový stav není uspokojivý. Může být bledé, apatické nebo mrzuté.  Pak je potřeba dítěti ulevit. Je však přirozenější akutně podat homeopatický lék podobný konkrétním projevům a antipyretika ponechat stranou pro případ nouze.

Pokud se budeme orientovat pouze dle teploty - 38,5°C je  tzv. hraniční teplota. To znamená, pokud to není nutné, raději zasahujeme až pokud je teplota minimálně taková či vyšší.

U dospělých to v běžné praxi často vypadá tak, že mnohdy  sráží antipyretiky jen mírně zvýšenou teplotu nebo jen když mají pocit, že na ně „něco leze". Pokud se tak děje často či po několik let, tělo později teplotu ani nedostane a  postupem času se může u tohoto člověka vyvinout např. chronický únavový syndrom nebo jakákoliv hlouběji uložená nemoc.

Navíc v dnešní uspěchané době řada lidí  „nemá čas" své  akutní onemocnění „vyležet", což je poměrně podstatná  a důležitá součást v  procesu uzdravování.

Pokud se však akutní onemocnění často vrací, už to v pořádku není  a  je na místě celostní homeopatická konstituční léčba .

Může však také nastat situace, kdy se akutní nemoc několik let neobjeví .  Je to známka  dobrého  zdraví  a velké odolnosti organismu . Na druhou stranu to může být také  projev  velmi nízké vitality, neboť vážně nemocní lidé, nemají sílu na to, aby jejich organismus bojoval s běžnou infekcí a proto se jejich patologie projeví ve vážné nemoci.  Stává se, že lidé, kteří onemocněli  onkologickým onemocněním, poznamenají, že předtím nebyli třeba 20 let nemocní.

Proto je pro homeopata  důležité mít se i v těchto případech  na pozoru, aby danou situaci možného ohrožení zdraví  posoudil. To znamená, že se zajímá o genetické faktory, životní styl, psychickou pohodu, osobní anamnézu a různé  další vlivy.

Na dlouhodobé poruchy imunitního systému neexistují  univerzální homeopatické léky. V  lékárnách bývají  dostupné pouze tzv. kombinované homeopatické přípravky (obsahující několik složek dohromady) které klasičtí homeopaté  pro omezené působení nepoužívají.

Klasická homeopatie léčí komplexně celého člověka (jak po stránce tělesné, tak současně po psychické a emoční) individuálním výběrem  konstitučního homeopatického léku, který  posílí vitální sílu a zvýší  tak schopnost organismu vyléčit se.  Neléčí jen jednotlivé symptomy, ale  celostně působí na příčinu a tím navrací organismu zdraví.

Marcela Garncarzová, DiS.

Kulturní a mateřské centrum Barrandov

1.patro,místnost.č.3

Werichova 981, Praha 5

Tel.: 774 836 841

Email: homeoporadna@seznam.cz

Web: http://homeopatie-poradna.webnode.cz