Na základě příznivé zkušenosti s léčbou Wobenzymem u čtyřletého chlapce, který trpěl vysokou nemocností, byla léčba systémovou enzymoterapií s úspěchem vyzkoušena i u jiných dětí, které vykazovaly vysokou nemocnost, a opakovaně jim musela být podávána antibiotika.

Do hodnoceného souboru bylo zařazeno celkem 37 dětí, které Wobenzym užívaly v letech 1999 - 2001, a bylo u nich možné vyhodnotit období ukončených 12 měsíců po zahájení léčby Wobenzymem. Jejich věk se pohyboval od l roku a 9 měsíců do 18 let.

Přehled onemocnění v hodnoceném souboru:

13 dětí s prokázanými alergiemi, recidivujícími katary dýchacích cest včetně bronchitid (z toho 5 dětí s dermorespiračním syndromem)

6 dětí s opakovanými bronchitidami, bez prokázané alergie,

5 dětí po těžce probíhajících pneumoniích (3x atypické pneumonie),

4 děti s opakovanými angínami,

4 děti s opakovaným onemocněním ledvin a močových cest (2 děti s pyelonefritidami a 2 děti s cystitidami),

2 děti s opakovanými laryngitidami,

1 dítě s opakovanými otitidami,

2 děti s opakovanými a těžce probíhajícími převážně virovými infekcemi.

Děti dostávaly Wobenzym v dávce l dražé (6 kg t. hm.) den, rozděleně do 2 dávek, vždy nalačno. U malých dětí, které ještě samy nespolkly celé dražé, jsem lék doporučovala rozdrtit a podávat přísně na lačný žaludek s větším množstvím čisté vody, opět rozdělené do 2 dávek. Dávku jsem v těchto případech zvyšovala na l dražé/4 kg t. hm./ den.

Před zahájením enzymoterapie měly všechny děti základní laboratorní vyšetření, KO + diff., imunoglobulíny a další nutná vyšetření vázaná k danému onemocnění.

Ve většině případů děti dostávaly léčbu 6 měsíců v období od podzimu do jara. V průběhu léčby Wobenzymem, ani půl roku před jejím nasazením, ani po jejím ukončení děti nedostávaly žádné imunostimulační léky.

Při hodnocení byl počítán průměrný počet onemocnění u dětí léčených  Wobenzymem a to v průběhu 12 měsíců před nasazením léčby a pak v dalších 12 měsících po nasazení léčby. Toto období v sobě zahrnovalo 6 měsíců užívání Wobenzymu a dalších 6 měsíců bez léčby. Pro porovnání byl spočítán průměrný roční počet onemocnění u všech zbývajících dětí ve středisku za poslední 3 roky. Do těchto výpočtů byla zahrnuta všechna onemocnění včetně průjmových, kdy děti měly teplotu vyšší než 37,2 st. C. Dále infekční onemocnění i s průběhem bez teploty (např. varicella), ataky zhoršení alergického kašle a pollinózy bez teploty, když nepostačovala dosavadní medikace. Úrazy nebyly do studie započítány.

V roce 1999 onemocněly celkově děti v průměru 3,8x, v roce 2000 - 4,2x a v roce 2001 v průměru 3,2x. Průměr v těchto 3 letech byl tedy 3,7 onemocnění na jedno dítě za rok.

V roce před zahájením léčby Wobenzymem onemocnělo každé ze 37 dětí sledované skupiny celkem v průměru 5,4 x za rok. V roce po nasazení léčby Wobenzymem onemocněli stejní pacienti jen v průměru 1,8 x za rok. Ještě zajímavější jsou výsledky počtu předepsaných antibiotik, která byla nutná pro zvládnutí onemocnění. Jeden rok před zahájením enzymoterapie byly děti léčeny antibiotiky celkem 71x, l rok po nasazení léčby už jen 20x. V procentech poklesla nemocnost léčených dětí o 65,2% a počet podaných antibiotik klesl dokonce o 71,8 %.

Velmi zajímavé jsou výsledky u malých dětí, které dostávaly drcené tablety. K tomuto v podstatě non lege artis způsobu podání dražé s acidoresistentním potahem bylo přistoupeno po důkladném zvážení u pacientů s laryngitidami, kde se nedařilo ovlivnit jejich časté opakování jinými léčebnými prostředky. Terapeutický efekt se dostavil i při tomto způsobu podání léku a laryngitidy se již prakticky neopakují. U jednoho z těchto pacientů došlo k první recidivě laryngitidy až za 13 měsíců po nasazení Wobenzymu, ovšem jen velmi lehce probíhající.

U 5 dětí s dermorespiračním syndromem došlo k významnému zlepšení stavu kůže. Je ovšem nutné podotknout, že toto zlepšení se projevilo až po delší době užívání - nejdříve po 8 týdnech. U dětí s prokázanými pollinózami ve sledovaném roce došlo k omezení alergických projevů, jako obstrukce nosu a pálení očí v období jejich pylové sezóny, které dříve mívaly i při užívání antihistaminik. Současně s Wobenzymem děti užívaly antihistaminika stejně jako v předešlých letech. Přínosem bylo, že děti nebyly v průběhu léčby unavené a neměly subfebrilie, jako při léčbě imunostimulačními léky.

Shrnutí:

Na základě výše uvedených poznatků lze konstatovat, že systémová enzymoterapie může být velmi cennou pomocí v léčbě dětí s vysokou nemocností, kterou podstatně omezuje a tak snižuje potřebu podávat antibiotika. U chronicky nemocných dětí je vhodná jako doplňková léčba redukující jejich průvodní nemocnost.

Mudr. Blažena Hubková, dětský a dorostový lékař