Houbařská sezóna je v plném proudu. Abychom si mohli své úlovky náležitě vychutnat, měli bychom houby dobře znát a nepodceňovat nebezpečí, které nám z jejich strany může hrozit. V tomto článku si popíšeme otravu naší nejjedovatější houbou  nejjedovatější houbou muchomůrkou zelenou.

 

 

 

Vzhled a výskyt

 

Klobouk o průměru 6-16 cm je zprvu sklenutý, posléze ploše rozložený, hladký, lesklý, radiálně vláknitý, tence a měkce masitý. Zabarvení klobouku je velmi proměnlivé od bíložlutého přes žlutozelené až po zelenohnědé. Části plachetky na klobouku většinou nezůstávají. Třeň je dole kyjovitě ztlustlý, 7-15 cm vysoký a 0,8-2 cm široký. Je pevný, hladký, až u starších hub dutý, bílý s málo zřetelnými zelenými šupinami. Vyrůstá z tzv. vajíčka (cípatě roztrhaná velmi tenká pochva někdy nazývaná kalich smrti) a ve své horní části má bílý visutý prstenec. Lupeny jsou 0,8-1,2 cm vysoké, bělavé. Dužnina je také bílá i když těsně pod pokožkou klobouku může být žlutozelená až hnědá, nemá výraznou vůni ani chuť, až u starších hub je vůně nasládlé (jako syrové brambory až med).

Vyskytuje se od července do září nejčastěji v listnatých lesích.  Zdroj Wikipedie

 

 

 

 

Jedovaté látky

 

Muchomůrka zelená obsahuje velké množství toxinů – zejména amatoxiny a falotoxiny. Tyto toxiny se vyznačují rozpustností ve vodě a stabilitou vůči teplu. Proto se obsah těchto jedovatých látek nemění při jakékoli kuchyňské úpravě hub.

Kromě toho jsou amatoxiny a falotoxiny resistentní vůči trávicím enzymům. Dospělá plodnice houby váží průměrně 30 – 40 g a obsahuje kolem deseti mg  kombinace různých toxinů. Za smrtelnou se považuje dávka 0,1 mg amatoxinu na 1 kg hmotnosti člověka. Z toho vyplývá, že ke smrtelné otravě člověka může dojít po požití jediné plodnice, u dětí dokonce po ochutnání jediné lžičky pokrmu připraveného z jedovatých muchomůrek.

 

 

 

Mechanismus působení jedů

 

Toxiny obsažené v muchomůrce zelené způsobují tzv. resorpční otravu. Vzhledem k malé molekule a rozpustnosti ve vodě se rychle vstřebávají z trávicího traktu a dostávají se do jater a krevního oběhu.

V játrech tyto toxiny způsobují poruchu jejich funkce. Zastaví se produkce žluči . Vzniká metabolický chaos s narůstající produkcí kyselých metabolitů a ketolátek a hromaděním dusíkatých sloučenin.  Ledviny nezvládají odstranit nadbytek katabolitů, protože jsou rovněž poškozeny toxiny a dehydratací, jejich funkce začíná selhávat.

Poškození jater má charakter akutní hepatitidy. Dalšími nejvíce poškozenými orgány jsou jmenované ledviny, nadledviny, srdeční sval, svalstvo a nervová soustava.

 

 

 

Průběh otravy

 

Otrava muchomůrkou zelenou patří mezi nejtěžší intoxikace vůbec. Vyskytuje se od počátku léta do podzimu, zejména v srpnu a v září. K požití obvykle dochází kvůli záměně za některou jedlou houbu. Otravy bývají skupinové.

Průběh otravy má několik fází.

První fáze – bezpříznaková.

Bývá dlouhá 8 – 12 hodin někdy až 24 -48 hodin po požití houby.

Druhá fáze – příznaková .

Nejprve se projevují gastrointersticiální potíže – zvracení a průjmy. Začíná náhle a trvá 1-4 dny. S ohledem na dlouhou latentní fázi může být zaměněno za střevní virózu !

Úvodní celková nevůle – malátnost, nevolnost, závratě, bolesti hlavy, mravenčení, mrazení atd..- je následována úpornými průjmy zvracením, provázeným silnými břišními bolestmi. Střídají se akutní stavy se stavy relativního zlepšení. Zvratky postupně obsahují příměs krve. Stolice se postupně odbarvuje až nabude barvy mléčné kaše, může být rovněž s příměsí krve.

Vše je doprovázeno velkou, neutišitelnou žízní, která přechází do stavu dehydratace (oschlé rty, jazyk, vpadlé oči, křeče v lýtkách, nemocný nemočí. Následuje zblednutí pokožky, která je rovněž chladná a zbrocená potem. Zrychluje se puls a srdeční ozvy, klesá tlak, nemocný ztrácí vědomí.

 

Pokud se tuto fázi otravy podaří zvládnout pomocí léčby, ustanou průjmy a zvracení a nastává období zlepšení. Od 4.-5. dne po otravě se tedy nemocný cítí lépe. Nicméně pociťuje bolesti v pravém podžebří – játra. V lehčích případech začne pacient opět močit a uzdraví se.

Většinou však otrava pokračuje. Začínají se projevovat příznaky akutního selhání jater a ledvin. Nastává jaterní koma. Příznaky jsou apatie, spavost, bezvědomí, neklid, třes, křeče. Otok mozku se rychle šíří.  Stoupá teplota. Smrt nastává 5.-7. den od požití hub. Při méně prudkém průběhu se projeví žloutenka a smrt nastává 8. – 12. den.

U nemocných, u kterých poškození jater nedosáhlo nenapravitelného stupně se obyčejně projeví selhávání ledvin provázené bolestmi v záhlaví, zvracením, brněním končetin.

Jestliže se podaří všechna tato stádia úspěšně zvládnout, k celkovému uzdravení dochází 2 až 3 týdny po otravě.

Většina lidí, kteří otravu přežili trpí vleklou hepatitidou a ledvinovou nedostatečností. Někdy také anémií a srdeční slabostí.

U dětí je průběh otravy velmi těžký, zpravidla nepřežijí první fázi.

 

 

 

Léčba

 

Specifická léčba otravy muchomůrkou zelenou de facto neexistuje. Velmi brzy po požití houby – ještě v bezpříznakovém období, je možné snížit množství jedu výplachem žaludku a vyprázdněním střev.

Důležité je udržování hydratace nemocného infusemi. Celková léčba je v každém případě nemocniční.

 

 

 

Proč dochází k otravám muchomůrkou zelenou

 

Muchomůrka zelená je často zaměněna s různými druhy žampiónů a jiných jedlých hub. Zelené zbarvení klobouku je totiž značně proměnlivé. Kromě nejčastější olivově zelené formy se vyskytují  formy světlejší (zelenožluté až žluté), ale i tmavší až hnědé.

Zelené barvivo muchomůrky je velmi citlivé k různým vlivům – např. u plodnic exponovaných slunečnímu záření může zcela vymizet.

Jedovaté muchomůrky také mívají poměrně příjemnou chuť.

Nejčastěji bývají muchomůrky zaměněny za následující jedlé houby.

 

 

Čirůvku žlutozelenou (Tricholoma flavovirens nebo Tricholoma equestre).

Roste na podzim a je známá pod lidovým názvem „zelánka“.

 

 

  

Holubinka bukovka (Russula heterophylla)

 

 

Holubinka nazelenalá (Russula virescens)

 

 

 

Holubinka trávozelená (Russula aeruginea)

 

 

 

Pečárka (žampion) rolní (Agaricus arvensis)

 

 

 

Čirůvka jedlá (Calocybe gambosa), tzv. „májovka“

 

 

 

 

Dalšími jedovatými muchomůrkami podobnými muchomůrce zelené jsou muchomůrka jarní (Amanita verna)

 

 

 

 

a muchomůrka bílá nebo také jízlivá (Amanita virosa).