Kýly jsou nejčastějším chirurgickým onemocněním. Vznikají při vytlačení břišních orgánů zevně, zeslabenými místy nebo defekty svalových tkání, nebo do jizev v dutině břišní. Nejčastěji se setkáváme s nepřímou kýlou tříselnou (asi 50 %) a s tříselnou kýlou přímou (asi 25 %). Co do výskytu pak následují kýly v pooperačních jizvách aj.

Definice

Kýla je výchlipka pobřišnice (kýlní vak), procházející  defektem svalového vazu (kýlní branka) a to co se nalézá uvnitř vaku je kýlní obsah (nejčastěji velká předstěra, kličky tenkého či tlustého střeva, žaludek, močový měchýř a vzácně jiné orgány břišní a někdy může být bez obsahu). Část vaku v místě prostupu břišní stěnou (kde je vak nejužší) se nazývá krček kýly. Prostup orgánů porušenou stěnou břišní bez  krytu pobřišnice (vaku) se nazývá výhřez (prolaps-nepravá kýla). Obaly kýly jsou tkáně, které pokrývají část pobřišnice kýlního vaku zevně ( podkoží atd).

Původ

Vrozená kýla vzniká poruchou během nitroděložního vývoje  a její příčiny nejsou jednoznačně neznámy. Častěji jsou postiženi chlapci (9:1).  Bohužel neznáme jednoznačně ani příčiny kýl získaných. Jisté je, že se na jejich vzniku podílí oslabení břišní stěny ( jizvy, pupek atd.) a chronické či akutní zvýšení nitrobřišního tlaku (úraz, kašel, zácpa, obtížné močení, námaha, zvětšená prostata, obezita, těhotenství, nitrobřišní nádory).  Výjimečně bývá příčinou úraz břišní stěny. V poslední době se ukazuje, že určitou roli by mohla hrát i vrozená méněcennost vazivové tkáně (kolagenu). Muži jsou postiženi častěji než ženy.Kýlou trpí cca 3% mužů a 0,2 % žen.Ročně je v ČR hospitalizováno s kýlou přes 30 tis. pacientů. Jistě je zvýšený počet kýl u člověka daní za vzpřímený postoj, kdy dolní část břišní dutiny a pánevní dno je chronicky zatěžováno tíhou orgánů. 

Dělení kýl

Podle doby vzniku rozeznáváme vrozené a získané kýly (vrozená kýla je přítomna již při narození, získaná se vytváří až během života). Oba výše uvedené typy dále dělíme podle jejich lokalizace (umístění branky).

Nápadné při vyšetření a nejčastější jsou zevní kýly (kýla je viditelná na povrchu těla, respektive zasahuje vně břišní dutiny). Hlavně to jsou kýly přední stěny břišní (přímé a nepřímé kýly tříselné , stehenní kýly , pupeční kýly , kýly v bílé čáře )  a kýly v jizvách  po břišních operacích. Existuje ještě několik dalších typů kýl, ty jsou však vzácnější.

Vnitřní kýly nejsou na povrchu těla patrné a nacházíme je často až při operaci, je li nemocný indikován k chirurgickému výkonu pro jejich komplikaci (střevní neprůchodnost, zánět pobřišnice). Patři sem např. kýly brániční.

Zvláštním typem jsou kýly skluzné , u kterých část vaku představuje vytlačovaný orgán(močový měchýř u přímé kýly tříselné).

Stav a chování obsahu kýlního vaku rozhoduje o tom, zda jde o kýly volné, (obsah kýlního vaku může být volně vtlačen do dutiny břišní), nebo nevpravitelné, buď v důsledku srůstů mezi vakem a obsahem  nebo v důsledku uskřinutí , při kterém vzniká střevní neprůchodnost s případným poškozením krevního zásobení kličky střevní (strangulace).

Klinické příznaky a diagnostika

Uvádíme jen obecné klinické příznaky zejména zevních kýl přední břišní stěny. Jedná se o tahavé, píchavé či pálivé bolesti. Často je patrné vyklenutí v místě kýly zprvu měnlivé později trvalé. V případě přítomnosti střeva v obsahu kýly nacházíme škroukavé zvuky nad vakem nebo poruchy střevní pasáže . Prudké až šokující bolesti jsou typické pro uskřinutí a strangulaci. Při poruše vitality uskřinutého orgánu dochází k rozvoji lokální zánětlivé reakce, vzniku zánětu pobřišnice nebo septického stavu ( „otrava krve").

Komplikace

Nejzávažnější komplikací kýl je jejich uskřinutí, při kterém obsah kýlního vaku je sevřen tlakem kýlní branky a nemůže být vtlačen zpět do břicha. Jsou-li stištěny i cévy, propadá uskřinutý orgán nekróze ( odumření ), což v případě postižení střevní kličky vede ke sněti (gangréně) s následnou střevní neprůchodností, perforací ( protržení ) a zánětem pobřišnice. Rozpoznání uskřinutí  musí být proto včasné a vyžaduje okamžité operativní léčení. Uskřinutí se nejčastěji projeví typickými známkami střevní neprůchodnosti (bolest, zvracení, porucha střevní činnosti). Říká se, že nad uskřinutou kýlou nesmí „zapadnout slunce", proto je nutné v případě podezření na tuto situaci ihned vyhledat lékaře.

Léčení

Konzervativní léčení uskřinutých kýl repozicí , při které se snažíme vtlačit obsah kýlního vaku zpět do dutiny břišní, je nebezpečné pro možnost poranění uskřinuté střevní kličky nebo pro možnost nepravé repozice mezi vrstvy břišní stěny. Provádí se proto jen výjimečně. Daleko správnější je léčení chirurgické (operativní). Při použití relativně nezatěžující spinální ( do páteřního kanálu ) anestesie ( vyjímečně i lokální anestezie) a s rutinním zavedením implantátů do chirurgické praxe je opravdu jen nepatrná část nemocných s kýlou neúnosná chirurgickému léčení. Princip operace spočívá ve vypreparování kýlního vaku, jeho otevření a ověření vitality orgánů v něm uložených. Nejeví-li tkáně známky ischémie ( nedostatečné krevní zásobení ), mohou být zasunuty do dutiny břišní, v opačném případě musí být odstraněny. Pooperační morbidita, mortalita a počet recidiv kýly jsou při uskřinutí mnohonásobně vyšší než při plánovaných operacích.

MUDr. Jiří Vavřík, CSc.