Zánět je přirozenou reakcí organismu, která zajišťuje nejen obranu před dalším šířením poškození v našem těle, ale také obnovu poškozených tkání. Účastní se ho velké množství různých druhů buněk a látek, z nichž nezastupitelné místo patří proteolytickým enzymům.

Enzymy v našem těle mají mnoho různých úkolů. Proteolytické enzymy (tzv. proteázy) jsou speciální enzymy, které dokáží štěpit bílkoviny. Mají je bez výjimky všechny živé organismy. Jsou přítomny už u jedněch z prvních organismů na naší planetě - tzv. archebaktérií. To, že proteázy v evoluci života na Zemi vznikly tak záhy a přetrvaly dosud, svědčí o jejich mimořádném významu. Vysvět­luje to také, proč dokáží v biolo­gickém systému ovlivňovat řadu zdánlivě nesouvisejících procesů. Na samém začátku vzniku živo­ta bylo jen omezené množství látek, které musely vykonávat nejrůznější úkoly. Ty úkoly, které se jim dařilo plnit na výbornou, jim matka příroda ponechala do dnešních dnů. Proteolytické en­zymy tak mají své místo při zánětlivé reakci, při kontrole krevní srážlivosti, při trávení bílkovinné potravy, ale například i tehdy, má-li dojít ke spojení spermie s vajíčkem.

Úloha enzymů při zánětu

Také v průběhu zánětu plní proteolytické enzymy řadu úkolů. Především se podílejí na udr­žení optimálního poměru mezi prozánětlivými a protizánětli-vými látkami, které uskutečňují komunikaci mezi buňkami (tzv.cytokiny). Na počátku zánětu je totiž zapotřebí poměrně výraz­ná obranná reakce, kterou však organismus musí po zlikvidová­ní hlavního nebezpečí postupně utlumovat. Klíčovou roli v obou těchto procesech hrají právě cy­tokiny v prvnífázi zánětu působí především prozánětlivé cytokiny, které přivolávají obranné šiky ar­mády naší imunity, ve druhé fázi pak nastupují na scénu protizá-nětlivé signální látky. Proteoly­tické enzymy v našem organismu se podílejí na tom, aby množství těchto různých druhů cytokinů bylo v postižené tkáni větší jen a právě tehdy, když je to zapo­třebí, jinak aby zůstávalo ve vzájemné rovnováze . Pokud by totiž dlouhodobě převažovaly prozánětlivé cytokiny, hrozil by vznik různých autoimunitních onemocnění, kdy imunita sama napadá různé tkáně a orgány v těle. K takovým onemocněním patří např. revmatoidní artritida, mnohočetná roztroušená skleróza,diabetes 1. typu a některé další nemoci. Kdyby bylo naopak více protizánětlivých cytokinů, byla by naše imunita celkově oslabe­ná a nedokázala by nás bezpečně ochránit. Nejenomže bychom byli neustále ohroženi baktéri­emi a viry zvenčí, ale mohlo by také docházet ke vzniku různých alergií, k chronickým zánětům i k nádorovým onemocněním. Proteolytické enzymy však půso­bí při zánětu ještě dalšími směry. Snižují např. vytváření tzv. adhezivních molekul - jakýchsi „ruči­ček", kterými se buňky navzájem přichycují. Nadměrné množství těchto molekul totiž zbytečně prodlužuje trvání zánětu. Významný podíl na průběhu zá-nětlivé reakce má stav našich cév a systém srážlivosti krve. Ten za­hrnuje 13 faktorů, které tvoří tak­zvanou kaskádu, to znamená, že do děje vstupují postupně - jako kdyby si navzájem předávaly šta­fetu. Čtyři z těchto faktorů jsou proteázy. Jako příklad uveďme enzym trombin, který je zodpo­vědný za přeměnu fibrinogenu (bílkoviny v krevní plazmě) nafibrin. Fibrin je základem pro tvorbu krevní sraženiny . V těle ale vždy zároveň v určité míře probíhá také proces odbourává­ní krevní sraženiny, ve kterém je nejdůležitějším aktérem plazmin, rovněž proteolytický enzym. A co je také velmi důležité: proteolytické enzymy působí na uspo­řádání mezibuněčného prostoru, čímž usnadňují průnik biologicky aktivních molekul a podporují funkci lymfatického systému. To usnadňuje odplavování škodlivin z mezibuněčného prostoru a re­generaci tkání.

Když vlastní enzymy nestačí

Příroda tedy sama vyvinula složitý a důmyslný systém obranné­ho zánětu, ve kterém hrají jednu z rozhodujících rolí proteolytické enzymy. Máme je ve svém těle, avšak v průběhu různých akut­ních i chronických onemocnění vznikají situace, kdy tyto enzymy svou úlohu plní jen s vypětím všech sil anebo dokonce nedo­statečně.

Navíc náš organismus je neustá­le vystavován negativním vlivům vnějšího prostředí. Útočí na něj množství baktérií a virů, půso­bí na nás průmyslové exhalace a výfukové plyny, poznamenává nás kouření, alkohol, nevhodná skladba stravy, konzervační látky a řada dalších faktorů. Také psy­chický stres a opakované prodě­lávání různých nemocí oslabují naši imunitu. Obranyschopnost slábne i přirozenou cestou tím, že stárneme.

Ve všech těchto případech nastá­vá vhodný okamžik pro pomoc enzymů dodaných zvenčí, ve for­mě léků a dalších přípravků sys­témové enzymoterapie.

Co se děje, když spolkneme tabletu Wobenzymu?

Proteolytické enzymy (proteázy) z Wobenzymu nebo jiného přípravku systémové enzymoterapie se nejprve musí dostat v neporušeném stavu (uvnitř tablety) do tenkého střeva, kde se část z nich vstřebává do or­ganismu. V něm kolují spolu s ohromným množstvím jiných látek také takzvané antiprote­ázy, z nichž nás nejvíce zajímá antiproteáza označovaná jako alfa-2-makroglobulin. Jedná se o bílkovinu, jejíž základní vlast­ností  je   schopnost   udržovat optimální množství řady fyzi­ologicky významných  molekul v organismu, a tím mimo jiné vý­razně ovlivňovat průběh zánětu i jiných imunologických dějů. Poté, co se alfa-2-makroglobulin   spojí se  svým   partnerem proteázou,   dojde   ke   změně prostorového uspořádání jeho molekuly. Důsledkem této změ­ny je  schopnost  pevně vázat nadměrně zmnožené cytokiny a jiné prozánětlivé látky. Záro­veň se dává rozhodující podnět pro činnost velkých žírných bu­něk - tzv. makrofágů  v našem imunitním systému, které pohl­cují molekuly alfa-2-makroglobulinu s navázanými škodlivými produkty zánětu. Do­chází tedy k odstranění těchto látek z ložiska zánětu a z krev­ního oběhu v játrech a slezině a nakonec i z organismu. Působení proteolytických enzy­mů dodaných zvenčí, které se váží na antiproteázu alfa-2-makroglobulin, tak vede k ustavení rovnováhy mezi prozánětlivými a protizánětlivými faktory v na­šem těle a k co možná nejlepší­mu fungování naší imunity.
Důležité přitom je, že v komple­xu s alfa-2-makroglobulinem proteáza neztrácí svou základní schopnost štěpit látky bílkovin­né povahy, které jsou význam­né pro průběh zánětu.

Kdy je vhodné užívat systémovou enzymoterapii?

Je tedy prokázáno, že činnost proteolytických enzymů v našem těle je možné posílit dodáváním stejných anebo podobných en­zymů zvenčí. Má to svůj velký význam, nejen když nás trápí akutní či chronický zánět, ale také když jsme vystaveni zvýšené fyzické a psychické zátěži, anebo když náš organismus prochází prozá­nětlivými změnami a slábnutím imunity v souvislosti se stárnu­tím.

 Zajímavé čtení o enzymech a jejich působení na naše zdraví naleznete v knize Enzymy při prevenci a léčbě. Přesměrování do eshopu www.knihy-na-siti.cz ZDE!