Syndrom polycystických ovárií (PCOS) je nejčastější příčinou poruch ovulace a tím i neplodnosti u žen ve fertilním (plodném) věku. Navzdory skutečnosti, že tento syndrom byl popsán již v roce 1935, příčiny této poruchy jsou do dneška nevyjasněné.

Syndrom polycystických  ovarií je obvykle definován:

1. Hyperandrogenismem - tj. přítomností zvýšeného množství mužského pohlavního hormonu - testosteronu. Důkaz se provádí laboratorním vyšetřením krve.Ženy postižené zvýšenou hladinou androgenů mívají také charakteristický vzhled, zejména nadměrné ochlupení (hirsutismus),především pak v typicky mužských oblastech - hrudník, podbřišek, dále jsou postiženy obezitou mužského typu (přednostní ukládání tuku  v oblasti břicha ),mívají často  akné a vypadávání vlasů (alopecii).
2. Menším počtem menstruačních cyklů za rok ( oligomenorea ) nebo menstruace zcela chybí (amenorea).
3. Nepřítomností jiného endokrinologického onemocnění, které by mohlo ovlivnit funkci vaječníků
4. Někteří lékaři  do definice PCOS zahrnují i charakteristický obraz polycystických ovarií na ultrazvuku.Zahrnutí tohoto kritéria je však sporné.Přibližně 20% žen, které normálně ovulují, vykazuje na ultrazvuku obraz napovídající PCOS a naopak 20% pacientek s PCOS patologický nález na UZ nemá.

Normální vaječník má rozměry přibližně 30x20x15 mm a nachází se na něm několik drobných folikulů kolem 5-6 mm. Polycystická ovária bývají objemnější, většinou v dlouhé ose měří kolem 40 mm a mají každé více než 10 folikulů uspořádaných typicky do obrazu připomínajícího náhrdelník.

Každopádně polycystická ovaria po nějaké době vykazují tzv. porcelánový vzhled, který způsobuje ztluštělý obal vaječníků.Tento příznak je však viditelný pouze za použití invazivních operačních technik.

Dalším diagnostickým kritériem PCOS je nepoměr hormonálních hladin FSH (folikulostimulační hormon, stimuluje růst a dozrávání folikulů ve vaječnících -     folikuly jsou dutinky obsahující vajíčka) a LH (luteinizační hormon - jeho působení je nutné k produkci estrogenů, progesteronu a k vyvolání ovulace). Oba hormony vznikají v podvěsku mozkovém - hypofýze. Zvýšená hladina LH ( nad 10IU/l) v krvi při normální nebo snížené hladině FSH, bývá považována za jeden z ukazatelů PCOS.Poměr FSH:LH zde bývá 1:2 až 1:3.

Z výše uvedeného vyplývá, že PCOS je pojímán jako syndrom, u kterého není rozhodující pouze jeden příznak.

Z historie

Dnešní pojem syndromu polycystických ovarií se odvíjí od popisu Steinova a Leventhalova (syndrom bývá také nazýván Stein-Leventhalův), kteří jako první upozornili, že ženy s polycystickými ovarii mají zpravidla kombinaci poruch menstruačního cyklu, infertility (snížené plodnosti) , hyperandrogenismu a obezity a tak zařadili PCOS mezi endokrinopatie ( poruchy činnosti žláz s vnitřní sekrecí, které produkují hormony). Pozdější pozorování, že mohou být postiženy i ženy štíhlé a že mohou chybět i morfologické změny na ovariích, stejně jako zjištění, že hyperandrogenismus může být spojen s poruchou glukózové tolerance (už od r. 1921 byl znám Achardův-Thiersův syndrom „vousatých žen s diabetem (cukrovkou)") jen potvrdily starší charakteristiku, přirovnávající tento syndrom k Sahaře: o její existenci není pochyby, ale vymezit její hranice je téměř neproveditelné.

Příčiny vzniku PCOS

Příčiny vzniku onemocnění PCOS jsou stejně sporné jako jeho příznaky. Svědčí o tom i počet různých teorií, které vznik nemoci vysvětlují, z nichž ale žádná nepostrádá jisté slabiny. Dnes  dominují dvě hlavní představy o patogenezi PCOS. Jedna z nich vidí primární impuls k rozvoji PCOS ve zvýšené produkci androgenů , druhá klade primární úlohu poruchám inzulínového systému - tzv. inzulínová rezistence. Inzulínová rezistence hraje sice centrální úlohu v patogenezi reprodukčních a metabolických poruch charakteristických pro PCOS a 50 -70 % žen s tímto syndromem má příznaky metabolické poruchy, ale na druhé straně inzulínová rezistence u velkého počtu žen s PCOS chybí .Je také prokázáno, že PCOS je onemocnění dědičné.

Inzulín je hormon slinivky břišní, který umožňuje, aby krevní cukr (glukóza) vstupoval do buněk a byl využit. Když inzulín chybí, objeví se vážná nemoc, na kterou lidé do 20. let 20. století umírali - cukrovka 1. typu. Obézní však mají inzulínu dostatek, dokonce několikrát více než zdraví lidé! Z důvodů, které ještě nejsou zcela objasněny,  buňky na inzulín nereagují - jsou vůči němu rezistentní. Slinivka se snaží problém překonat výrobou dalšího a dalšího inzulínu, ale marně. Přes vysokou inzulínemii se objevuje cukrovka s velmi podobnými projevy a komplikacemi jako kdyby inzulín chyběl. 
Poruchou zpracování cukrů a zvýšeným množstvím inzulínu jsme schopni vysvětlit skoro všechno, co provází typ obezity, popsaný prof. Vaguem (dnes jí říkáme androidní nebo typ jablko - mohutný trup, relativně malé hýždě, poměrně tenké ruce a nohy): zvýšený krevní tlak, poruchu krevních lipidů a častější srdeční a cévní onemocnění. Proč ale tělo na inzulín nereaguje? Pokud jsou tukové buňky maximálně naplněny tukem a nejsou už schopny další přijímat, ukládají se molekuly tuku i do jiných tkání. Také do svalů. A zdá se, že v nich se stane něco velmi podstatného: svalové buňky se chovají „jinak", nereagují na inzulín.

Léčba PCOS

Přes  úspěchy v léčbě PCOS nás pohled na terapii může také jen utvrdit v názoru, že podstatu syndromu vlastně neznáme. Umíme s poměrně slušným úspěchem léčit poruchy ovulace a fertility, poruchy vyvolané hyperandrogenismem (akné, hirsutismus, alopecii) a poruchy sekrece a působení inzulínu, ale spíše odděleně, takže léčba souboru jedněch příznaků nevede k plnému zvládnutí poruch v ostatních oblastech. Víme také o rizicích kardiovaskulárních onemocnění a některých typů rakoviny spojených s PCOS, ale o jejich redukci včasnou léčbou toho zatím nevíme mnoho.

Příznaky hyperandrogenismu, jsou nejčastěji léčeny antiandrogenní terapií. Ta je poměrně účinná  - ve studii na 257 ženách s hyperandrogenémií se po  v průměru tříleté hormonální léčbě zlepšil hirsutismus u 81 %, akné u 81 %, výpad vlasů u 33 % pacientek.K léčbě se často používá běžná hormonální antikoncepce.

Další léčebnou možností je terapie antidiabetiky - léčí se zde inzulínová rezistence.Kromě toho, že antidiabetika primárně působí proti rezistenci ( např. posílením vstřebávání glukózy)  snižují poněkud hladiny androgenů, ale  méně přesvědčivé jsou již výsledky v léčbě  hirsutismu, akné a alopecie . 

Standardní terapií anovulace u žen s PCOS, zejména u pacientek, které si přejí otěhotnět, je podávání klomifencitrátu - tzv. antiestrogen. Tato léčba se používá u žen, které plánují brzké těhotenství. Jejím účelem je obnovit ovulaci.Potvrzuje se, že účinnost léčby se zlepšuje současným podáváním antidiabetik. Samotná antidiabetika mohou upravit nepravidelné cykly, k vyvolání  ovulace však zpravidla nestačí nebo je k tomu potřebí nejméně půlroční léčba .

Chirurgická léčba má především upravit poruchy fertility (plodnosti). Nejčastěji je používána laparoskopická operace ovarií. Vaječníky jsou zbaveny cyst, ztluštělá vrchní vrstva bývá narušena, aby bylo možné lepší zrání folikulů. Na to, jak tato léčba působí na zlepšení hirsutismu nebo akné, není  jednoznančný názor: lze sice pozorovat trend ke snížení androgenů a dočasné zlepšení plodnosti, ale zlepšení klinických příznaků je sporné .

Změna životosprávy související s obezitou a následné zhubnutí pomocí redukční diety přináší u mnohých pacientek znatelné zlepšení příznaků PCOS.Jak jsme již výše uvedli, zvýšená hladina androgenů a inzulínová rezistence mohou napomáhat obezitě, zároveň však nadváha zhoršuje inzulínovou rezistenci a působí hormonální nerovnováhu. I samotná nadváha, bez dalších příznaků PCOS, výrazně snižuje šanci na úspěšné otěhotnění, nemluvě o zdravotních komplikacích.