Nákaza chlamydiovými mikroorganismy (Chlamydia trachomomatis, Chlamydia pneumonaie) je v současnosti po rakovině a AIDS třetím nejzávážnějším problém světového zdravotnictví. Mikroorganismy chlamidií napadají zejména pohlavní orgány a plíce a posléze klouby, srdce a mozek. Přenášejí se zejména pohlavním stykem, nedostatečnou hygienou a při porodu nakažené matky na dítě - jedná se tedy o pohlavně přenosnou nákazu. Přenos nákazy je mnohonásobně snazší a tím nebezpečnější, než u AIDS.

Zákeřnost nákazy je umocněna prvotním latentním (skrytým) stadiem, kdy se onemocnění po dobu i několika let nemusí projevit metabolicky aktivními příznaky. Sekundárně rozvinuté stadium nákazy má zpočátku obdobné příznaky jako běžná léčitelná bakteriální napadení pohlavních orgánů (kandidozy, kapavka, trichomonáza) či virové nákazy (chřipka, zápal plic, borelioza).Pokud onemocnění není včas  léčeno, způsobuje ve třetím stadiu nevratné poškození plic, kloubů a srdce a zborcení psychiky. Kromě toho chlamydiové infekce v mnoha případech způsobují neplodnost. Diagnostika onemocnění je sice snadná, ale běžná léčba antibiotiky nebývá vždy úspěšná a přináší řadu vedlejších účinků.         

Studie českých vědců

Původ a patogeneze urogenitálních infekcí Chlamydia trachomatis jsou dostatečně známy -  literatura k této problematice je běžně dostupná. Nejedná se o nemoc podléhající povinnému hlá­šení a skutečný epidemiologický stav v populaci tak lze odhadnout jen stěží.

Řádné screeningové programy v České republice totiž stále chybí, vý­jimkou jsou předběžné výsledky studie z roku 2003 u žen do 24 let, která uvádí 12% promořenost referenční skupiny. Částečnou možnost srovnání přinášejí  i další  práce ( Mašaty a kol. ) z roku 1998 , které uvádějí pozitivitu antigenu u 10 % těhotných a sterilních žen, u 18% pacientek s cervicitidou ( zánět děložního hrdla ) a dokonce u 23 % žen před přerušením tě­hotenství . Práce  (Řezáčové a kol. ) z roku 2000 zjistila pozitivitu IgA protilátek ve sper­matu 15% u mužů ze sledovaných neplodných pá­rů .

Problematická se stále více jeví kvalita di­agnostiky na některých pracovištích. Zvláště tam, kde je k dispozici pouze jediná laboratorní me­toda (zejména při neexistenci vnějších kontrol kva­lity přímé diagnostiky Chlamydia trachomatis v ČR) . Většinou jsou k dispozici dvě metody pro přímý průkaz chlamydií. Je to detekce antigenu ze stěru pomocí imunofluorescence (IF), která byla využita také u všech pacientů v našem souboru, a detekce genomu po­mocí polymerázové řetězové reakce (PCR). IF je sice starší metoda,  náročná na zkušenost hod­notících pracovníků, ale v běžném provozu přináší jjako jediná možnost eliminace falešné negativity způsobené špatným odběrem, který nezachytí dostatečné množství buněk (chlamydie se mno­ží intracelulárně - v buňkách). Buňky sliznic při ní totiž přímo vi­díme a potvrdíme.

Problémem konečně zůstává také terapie - léčba chlamydiových infekcí. Až na několik málo výjimek se validní informace u nás hle­dají jen velice obtížně a názory z praxe jsou stejně jako zahraniční zkušenosti velmi různoro­dé a velmi často si protiřečí. Výzkumná pracoviště v ČR se tímto sta­vem začala zabývat poměrně nedávno. Jedním z úkolů bylo ověřit účinnost enzymoterapie, která je stále častěji pacientům doporučovaná jako podpůrná léčba pro zvýšení efektu antibiotik .

Výsledky

Do  sledování bylo zařazeno 32 pacientů (16 mužů a 16 žen z heterosexuálních párů) s nově zjištěnou nekomplikovanou chlamydiovou urogenitální infekcí. Pacienti byli poučeni o nutnosti řád­ně brát léky, dodržovat po dobu léčby až do kon­trolního steru sexuální abstinenci (pokud byl tento požadavek shledán nemožným - bezpodmínečně jen bariérový styk) a odstranit rizikové faktory ja­ko je společná koupel a striktní oddělení pomůcek osobní hygieny. Páry, kde se během úvodního po­hovoru nebo ve vyplněném dotazníku objevilo ja­kékoli podezření na „intimní partnerské zakolísání", nebo dokonce „páry vícečetné", nebyly do sledování zařazeny.

Diagnostika se prováděla ze stěrů fixovaných na podložním skle z močové trubice mužů a z mo­čové trubice i hrdla děložního žen pomocí přímého průkazu antigenu komerční imunofluorescenční me­todou .

Všichni pacienti byli léčeni antibiotiky . Polovina párů navíc užívala jako podpůrnou léčbu - Wobenzym  - v dávkách 3x5 tbl/den po 14 dní (lék není v té­to indikaci hrazen zdravotními pojišťovnami).

Za 4 týdny po dobrání antibiotik byly provedeny kontrolní výtěry pro hodnocení úspěšnosti léčby.

Závěr

l při malém počtu pacientů (n = 32) jsou  výsledky studie srovnatelné se zahraniční  studií Sukhikha a kol. , který konstatuje ve svém souboru neplodných mu­žů a žen (n = 227) úspěšnost antibiotické terapie  u 45% mužů a 61 % žen, úspěšnost kombinované terapie ( antibiotika + Wobenzym) u 89,5% mužů a dokonce u 92% žen. Vedle zvýšení účin­nosti antibiotické léčby, na kterém se podílí zvý­šení sérové a tkáňové koncentrace antibiotika vlivem proteolytických enzymů , byla v uvedené práci pozorována také normalizace odpovědi imu­nitního systému, což se projevilo na obnovené schopnosti leukocytů produkovat po stimulaci interferony INF-a a INF-y. Inhibice stimulované pro­dukce těchto interferonů je považována za zasání faktor persistence zánětu po prodělané infekci Chlamydia trachomatis. Není bez zajímavosti, že u pacientů léčených pouze antibiotiky nebyla nor­malizace produkce interferonů pozorována. Pod­stata tohoto účinku enzymoterapie bude podrobněji studována, zejména její možný vliv na reakci umunitního systému hostitele na chlamydiovou infekci.