Záněty dělohy, vaječníků a vejcovo­dů, se kterými ženy nejčastěji navštěvují ordinaci gynekologického lékaře, jsou v odborné terminologii zařazeny do skupiny tzv. zánětlivých onemocnění malé pánve (v gynekologii je hojně rozšířen anglický název Pelvic Inflammatory Diseases a jeho zkratka PID). Pokud takové onemocnění propukne v plné síle, nemocná žena mívá vysoké horeč­ky nad 39 stupňů provázené zimnicí, je malátná, trpí nechutenstvím nebo nevolností, trápí ji hnisavý výtok a neustálé nucení na moč. V tomto stavu je nezbytná její hospitalizace.

Ne vždy je snadné zánět rozpoznat

Ve většině případů však zánětlivá onemocnění malé pánve neprobíhají zdaleka tak dramaticky. Mezi nejčastější příznaky patří nažloutlý nebo naze­lenalý, nepříjemně páchnoucí poševní výtok, zesílené menstruační bolesti a nepravidelná menstruace, bolesti po pohlavním styku, které bývají ně­kdy provázeny krvácením, a křečovité bolesti předevam na pravé nebo levé straně podbřiěku. Problémem ovšem je, že některé ženy pozorují jen nepa­trné příznaky a v ojedinělých případech dokonce žádné (trpí takzvanou tichou formou PID), jejich celkový zdravotní stav je však přesto ohrožen. Proto je důležité při sebemenam podezření na zánět v oblasti podbřišku naváívit gynekologa.

Hrozba neplodnosti

Záněty dělohy, vaječníků či vejcovodů postihují především ženy v produktivním věku, nejčastěji mezi 20 až 35 rokem. Ty také bývají nejvíce ohroženy: jeden prodělaný zánět - zejména není-li včas rozpoznán a správně vyléčen - totiž sedmkrát zvyšuje riziko tzv. mimoděložního těhotenství. Vejcovody se mohou stát v důsledku zánětu pro oplodněné vajíčko neprůchodnými. Přibližně 12 % žen tedy trpí po prvním zánětu neplod­ností a tento podíl se dramaticky zvyšuje s každým dalá'm prodělaným zánětem v oblasti malé pánve. Tyto záněty se to­tiž často vracejí, zejména tehdy, nebyl-li zánět zcela doléčen. Po druhém pro­dělaném zánětu se stává neplodnými už téměř třetina takto postižených žen a po více opakovaných zánětech to už je dokonce celá polovina.

Nejčastěji za to mohou chlamydie

S narůstajícím počtem sexuálních partnerů se zvyšuje riziko výskytu zánětlivých onemocnění malé pánve. Rizikem ale muže být také nitroděložní tělísko. Příčinou všech těchto zánětů je přenos bakterií, ve 40 % případů to jsou bakterie označované jako chlamy­die. Tyto bakterie jsou také mimořádně tvrdoajné a ze strany lékaře i pacientky vyžadují zvláání pozornost a léčbu. Pl­ných 70 % žen s neplodností způsobe­nou neprůchodností vejcovodů má totiž protilátky proti chlamydiím, což zname­ná, že v minulosti prodělaly chlamydiovou infekci. U mužů jsou chlamydie až ve dvou třetinách případů příčinou zánětů močové trubice. Chamydiová infekce tedy ohrožuje oba partnery!

Nezbytná pomoc lékaře

Lékař-gynekolog má ke stanovení di­agnózy zánětu větě množství prostředků. Při palpačním vyšetření (vyšetření dotykem) lze zjistit místo, ze kterého se šíří intenzívní bolest. Zvýšená teplota, zrychlení sedimentace a výši počet bílých krvinek jsou dálemi indikátory probíhajícího zánětu. V poslední době se zánět zjiáuje také takzvaným vyšet­řením CRP. Výtěr z pochvy a děložního krčku umožňuje kultivaci vzorku přítom­né bakterie; její určení pak vede ke sta­novení nejúčinněji léčby.

Zánětem postižená žena dostává léky proti bolesti, v akutní fázi zánětu by měla dodržovat klid na lůžku a přijímat dostatečné množství tekutin. Hlavním lékem v boji proti bakteriím, které zá­nět vyvolaly, jsou antibiotika. V případě mimořádně silného vzplanutí zánětu je nezbytná hospitalizace. Zánětlivá one­mocnění malé pánve bývají úporná a ne vždy je první léčba antibiotiky ihned účinná. To platí zejmé­na pro chlamydiové infekce, jejichž původce často v organis­mu pře­trvává i po prodělané antibiotické léčbě. Zánět tak často přechází do chronické formy. Proto by pacientka měla vždy dbát po­kynů lékaře a dobrat celou dávku anti­biotik až do konce, a to i v případě, že už subjektivně nepociťuje žádné obtí­že. Nedodržení těchto pokynů zvyšuje riziko opakovaného zánětu. Vhodným podpůrným prostředkem při léčbě těchto zánětů jsou léky systémové enzymoterapie, které v kombinaci s antibi­otiky zvyšují účinnost antibiotik a jejich průnik do těžko přístupných tkání. Pod­le některých zahraničních studií systé­mová enzymoterapie také výrazně sni­žuje riziko opakování gynekologických zánětů a jejich přechodu do chronické formy, a to zejména u úporných chlamydiových infekcí.

Zánětlivými onemocněními malé pánve bývá v průběhu života postiženo 10 až 15 % všech žen. Vzhledem k ne­bezpečí neplodnosti i dalěm zdravotním rizikům by tyto záněty v žádném případě neměly být podceňovány a pacientka by měla při sebemeněch příznacích, o kterých jsme v tomto článku napsali, vyhledat lékaře.

MUDr. Aleš Skřivánek